Na dotaz odpovídá Bc. Zuzana Bartůšková, jednatel BKP FINANCE s.r.o., daňový poradce ev. č. 4960.
Zaměstnanec je vyslán na pracovní cestu delší než 5 hodin a je mu poskytnuto stravné. Současně týž den zaměstnanec odpracuje minimálně 3 hodiny v místě výkonu práce a ve školní jídelně je mu poskytnuto cenově zvýhodněné stravování.
- Lze zaměstnanci poskytnout stravné související s pracovní cestou, i když odebere „dotovaný“ oběd ve školní jídelně?
- Jak je spojeno stravné související s pracovní cestou a poskytované stravování ve školní jídelně se zdaněním?
Odpověď:
V první řadě je potřeba zdůraznit, že poskytování stravného při pracovní cestě je zákonná povinnost upravená zákoníkem práce. V případě zaměstnanců odměňovaných platem, tj. pokud je zaměstnavatelem např. příspěvková organizace nebo školská právnická osoba, upravuje nárok na stravné § 176 zákoníku práce. Nárok na stravné vzniká, trvá-li pracovní cesta déle než 5 hodin. U ostatních zaměstnanců upravuje nárok na stravné § 163 zákoníku práce, a i jim vzniká nárok na stravné, trvá-li pracovní doba déle než 5 hodin. Nárok na stravné na pracovní cestě nelze nahradit jinou formou peněžního nebo nepeněžního stravování, tj. stravenkou, stravenkovým paušálem ani závodním stravováním. Pokud zaměstnanci vznikne nárok na stravné na pracovní cestě, musí mu být poskytnuto. Pokud je zaměstnanci na pracovní cestě bezplatně poskytnuto jídlo, krátí se stravné v souladu se zákoníkem práce.
Stravné při pracovní cestě poskytnuté ve výši dané zákoníkem práce pro zaměstnance odměňované platem je u zaměstnance osvobozeno od daně z příjmů dle § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“).
Naproti tomu poskytování stravování na pracovišti je dobrovolná možnost zaměstnavatele. I když u některých typů zaměstnavatelů může být nárok upraven zvláštními předpisy. Dle zákoníku práce má zaměstnavatel pouze povinnost stravování umožnit, nikoliv ho poskytovat nebo zajišťovat. V daňové úpravě stravování poskytovaného na pracovišti došlo od 1. 1. 2024 k významným změnám. Podmínky pro osvobození příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem zaměstnanci upravuje § 6 odst. 9 písm. b) ZDP. Zde je uvedeno, že stravování na pracovišti je u zaměstnance osvobozeno od zdanění mimo jiné za podmínky, že během směny zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během této směny nárok na stravné v rámci cestovních náhrad. Musí být splněny obě podmínky současně. Pro osvobození stravného na pracovišti tedy nestačí jen to, že zaměstnanec odpracoval na pracovišti 3 hodiny. Současně mu nesmí během směny vzniknout nárok na stravné při pracovní cestě.
Na straně zaměstnavatele představuje stravování na pracoviště daňový náklad podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4. ZDP. Od 1. 1. 2024 není daňový náklad na straně zaměstnavatele finančně omezen. Je pouze nutné, aby šlo o práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy.
Příklad č. 1:
Zaměstnanec má rozvrženou směnu od 8:00 do 16:30. Zaměstnavatel má ve vnitřním předpisu stanoveno, že zaměstnanec má nárok na poskytnutí bezplatného stravování na pracovišti po odpracování 3 hodin na pracovišti. Zaměstnavatel poskytuje náhrady za pracovní cesty v maximální výši stanoveného zákoníkem práce pro zaměstnance odměňované platem. Od 8:00 do 14:00 byl zaměstnanec na pracovní cestě. Poté od 14:01 do 18:00 vykonával práci na pracovišti a bylo mu bezplatně poskytnuto stravování na pracovišti. Jaké jsou daňové dopady u zaměstnance i u zaměstnavatele? Jak se situace změní, pokud hodnota poskytnutého stravování na pracovišti bude 100 Kč a zaměstnanec si sám uhradí částku 40 Kč?
Pracovní cesta zaměstnance trvala 6 hodin. Jelikož je pracovní cesta delší než 5 hodin, náleží zaměstnanci nárok na stravné při pracovní cestě. Jelikož výše stravného není vyšší, než je maximální limit pro zaměstnance odměňované plateb, je příjem na straně zaměstnance osvobozen od zdanění [§ 6 odst. 7 písm. a) ZDP] a u zaměstnavatele jde o daňový náklad [§ 24 odst. 2 písm. zh) ZDP].
Práci na pracoviště zaměstnanec prováděl v rámci stejné směny, za kterou mu náleží stravné při pracovní cestě. I když odpracoval více než 3 hodiny, nejsou splněny podmínky pro osvobození bezplatně poskytnutého stravování. Hodnota bezplatně poskytnutého stravování bude představovat zdanitelný nepeněžní příjem zaměstnance [§ 6 odst. 9 písm. b) ZDP]. Zaměstnanci se zdaní v rámci mzdy, platu a rovněž se odvede sociální a zdravotní pojištění.
Pokud by si zaměstnanec na stravování částečně přispíval, sníží se zdanitelný příjem o část, kterou si zaměstnanec hradí, tj. zdanitelným příjmem zaměstnance bude jen 60 Kč (100 Kč hodnota jídla minus 40 Kč úhrada ze strany zaměstnavatele). Pokud by se zaměstnanec chtěl dodanění zcela vyhnout, může uhradit celou hodnotu poskytnutého stravování, tj. celých 100 Kč zaplatit.
U zaměstnavatele bude stravování na pracovišti představovat daňový náklad bez limitu [§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4. ZDP]
Příklad č. 2:
Zaměstnanec má rozvrženou směnu od 8:00 do 16:30. Zaměstnavatel má ve vnitřním předpisu stanoveno, že zaměstnanec má nárok na poskytnutí bezplatného stravování na pracovišti po odpracování 3 hodin na pracovišti. Zaměstnavatel poskytuje náhrady za pracovní cesty v maximální výši stanoveného zákoníkem práce pro zaměstnance odměňované platem. Zaměstnanec pracoval na pracovišti zaměstnavatele od 8:00 do 15:00. Během této doby mu bylo poskytnuto bezplatné stravování na pracovišti. Poté od 15:01 odjel na služební cestu, která trvala až do druhého dne, a vrátil se z ní druhý den v 16:45. Jaké jsou daňové dopady u zaměstnance i u zaměstnavatele?
Jelikož pracovní cesta trvala déle než 5 hodin, vzniká zaměstnanci nárok na stravné dle zákoníku práce. Stravné při pracovní cestě představuje daňový náklad zaměstnavatele a u zaměstnance je osvobozeno od zdanění (je do limitu maximálního stravného pro zaměstnance odměňované platem).
Nárok na stravné vznikl až po 5 hodinách na pracovní cestě, tj. po 20. hodině. Směna zaměstnance dle rozvrhu směn skončila v 16:30, tj. nárok na stravné vznikl až po skončení směny, ve které zaměstnanec čerpal stravování na pracovišti. Současně splnil i podmínku odpracování 3 hodin na pracovišti. Tím jsou splněny obě podmínky pro osvobození stravování na pracovišti – odpracování 3 hodin na pracovišti a současně to, že za stejnou směnu nevznikl nárok na stravné při pracovní cestě. Stravování na pracovišti je tudíž na straně zaměstnance osvobozeno od zdanění dle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP. Jedná se o daňový náklad zaměstnavatele.
