Úlice
Také se Vám již stalo, že jste si v obchodě pořídili knihu, kterou jste vybrali zcela náhodně, třeba podle líbivého obalu nebo podle zajímavého jména autora? Takhle se mi to totiž přihodilo s knihou Úlice. Tak mě zaujalo jméno Jakuba Katalpa i vizuální stránka obalu publikace, že jsem zcela přehlédla dlouhé ú v názvu románu. Zároveň jsem si vytvořila naprosto falešnou představu o tématu příběhu. Také jsme nehledala informace o autorovi ani o dalších knihách, které napsal (myslela jsem si, že je to muž nebo trans osoba). A vlastně jsem nesmírně ráda, že to tak bylo. Zcela nechtěně jsem tedy spáchala „smrt autora“ v podstatě v duchu v literárních kruzích velmi diskutované eseje R. Barthese. Na vlastní kůži jsem pak opravdu náhodou v praxi aplikovala některá jeho doporučení. A dobře jsem udělala!
Spolu s vypravěčem jsem se ocitla na česko-německém pomezí v roztomile malé městečku Úlice, kde vše voní medem, který dodává místnímu životu a vztahům nádech jakési lahodné sladkosti. Jenže to bychom se tam nesměli ocitnout v období mezi dvěma světovými válkami a v době druhé z nich. Do sentimentální venkovské idyly se totiž postupně vkrádá stín, který vše postupně překryje. Ve městečku vznikne německá muniční továrna a koncentrační tábor. V těchto kulisách zde vyrůstají tři dívky – Helena, Běla a Anežka. Jejich osudy, které se místy navzájem proplétají, jindy zcela rozcházejí, vypravěč sleduje v po nich pojmenovaných kapitolách, jež jsou navíc rozděleny do určitých časových celků. Přestože je každá z dívek jiná, má samostatné plány, drsná válečná realita je všechny tři bez rozdílu postaví před životní a morální výzvy, kterým někdy čelí, jindy jim snadno podléhají. A tak je čtenář nucen přemýšlet o etické hranici lidského bytí, otázkách individuální svobody i šílenostech války, i když je prožívána v zázemí.
Za pseudonymem Jakuba Katalpa se skrývá spisovatelka a výtvarnice Tereza Jandová. Na české literární scéně není žádným nováčkem. Debutovala v roce 2006 novelou Je hlína k snědku?, naspala romány Hořké moře, Doupě, Zuzanin či prózu Němci. Za některé tyto tituly byla nominována na věhlasné literární ceny. Myslím si, že za Úlice si něco takového rozhodně zaslouží. Přestože bylo o jí sledovaném období napsáno mnoho knih, tahle je tak nějak jiná. Hodně jsem přemýšlela o tom, proč. V anotacích této knihy si přečtete: Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. S tímto tvrzením zcela souzním, ale doplňuji pro mě to nejzásadnější – povedlo se jí totiž stvořit román ženský. Její dívčí, později ženské postavy jsou hybatelkami příběhu, ony stojí před životními výzvami, jim je nastavováno zrcadlo, ony se musí rozhodovat, ony (ne)mohou obstát samy před sebou. Muži tu mají jen vedlejší role, také proto je autorka většinou nechá odejít nebo zemřít.
Proč román patří do knihovny učitele?
Román Úlice rozhodně patří do knihovny každého učitele literatury. Je to text, se kterým se dá výborně pracovat ve výuce, ukazovat na něm mnohé prvky tematické i formální výstavby textu. Tato próza se hodí pro nejen rozbor, ale může složit ke otevření mnohých témat vhodných ke zkoumání – např. knihy o druhé světové válce, ženské hrdinky v české literatuře, zajímavé české spisovatelky či současná české literární tvorba. Stejně dobře může posloužit jako vzor inspirace témat slohových prací. K nesporným devizám Úlic totiž patří to, že jednoznačně snese srovnání se současnou kvalitní světovou literaturou.
Kniha je ale velmi přínosná nejen těm pedagogům, kteří učí literaturu, ale i všem ostatním. Nebojí se totiž mluvit o palčivých společenských tématech – ženské otázce, homosexuální orientaci, drogové závislosti, morálních výzvách, chování člověka ve vyhrocených situacích, manipulaci, které jsou v současné české většinové společnosti vlastně všudypřítomné. Text nutí čtenáře zamýšlet se nad sebou samým. Nastavuje zrcadlo jemu samému i celé společnosti. Proto může být zajímavou pomůckou při výuce občanské výchovy a společenských věd. Ukázky z ní mohou nesporně použít při diskusích, debatách i písemném zpracování filozofických témat. Zároveň tu lze na jedné z postav skvělým způsobem ukázat, jak lidskou osobnost destruuje užívání drog.
Kniha může být i výborným inspiračním a motivačním textem při výuce moderních dějin. Na jejím základě mohou žáci například sledovat životní osudy svých předků, respektive předkyň v dané době; či se zaměřit na místa, kde se nacházely koncentrační tábory, muniční továrny a následně pak řešit otázky, jaký vliv to na rozvoj takových obcí mělo. Studium dějin konkrétních míst v Sudetech může poskytnout zajímavý obraz o různých etapách dějin 20. století. V Úlicích ale najde inspiraci pro výuku také třeba biolog – pěstují se v nich včely a jedna z hlavních postav využívá při své práci léčivých bylin.
Shrnuto podrženo román Úlice je textem velmi komplexním, a navíc neuvěřitelně svižně napsaným. Sledované časové úseky se postupně zkracují, a přestože to díky tomu očekáváte, děj neuvěřitelně překvapivě graduje. Náhle končí. Vy byste však chtěli číst dál! A tak se podle mě pozná kvalitně napsaný příběh.
Příběh, nad kterým se mohou z mnoha úhlů pohledu setkat pedagogové a jejich žáci, příběh, jež je obohatí, příběh, který se nedá a nemá zapomenout.
Katalpa, J. Úlice. 1. vyd. Brno: Host 2025, 319 s.
Tipy připravila PhDr. Jitka Kendíková, ředitelka ZŠ J. Gutha-Jarkovského, Praha 1, a Gymnázia Jiřího Gutha Jarkovského.
