Paolo Giordano: Tasmánie
Paolo Giordano, italský spisovatel vzděláním fyzik, vlétl do literatury jako kometa, a to prostřednictvím své knihy Osamělost prvočísel. Líčí v ní příběh dvou mladých lidí, kteří v dětství učinili „špatné“ rozhodnutí, s jehož důsledky se potýkají v mládí i na prahu dospělosti a za něž celoživotně platí opravdu vysokou cenu.
– – – – –
V Tasmánii autor poněkud pokročil v čase. Hlavní postavu knihy, zároveň jejího vypravěče, kterého Giordano pojmenoval po sobě samém, i když celé jméno se v textu neobjeví ani jednou, čtenář zastihne ve středním věku, v období existenciální krize. Přes veškeré snahy zůstává jeho manželství s o pár let starší Lorenzou bezdětné, což je zdrojem značné frustrace. Zároveň žije ve světě plném nejrůznějších problémů – teroristických útoků, klimatických změn, genderové nerovnosti atd. A aby toho nebylo málo, ani práce na knize o atomové bombě nejde zrovna po másle. Navíc má potíže se zrakem, které vyřeší až operace. Ani lidé v jeho okolí nemají zrovna na růžích ustláno – přítel Giuglio se bolestivě rozvádí a de facto přichází o syna, profesor Novelli, s nímž ho pojí přátelské pouto, spáchá profesní sebevraždu otevřeným vystoupením na konferenci o postavení žen ve vědě a novinářská hvězda kamarádky Curzie postupně uvadá. Krize je všudypřítomná, skoro hmatatelná. Čtenář si neustále klade otázku, zda autor píše sám o sobě, zda je kniha jeho osobní zpovědí.
Nebudu prozrazovat, jak Giordano svou knihu uzavřel. Pokusím se ale napsat, proč je Tasmánie textem, který by měl být v centru zájmu pedagogických pracovníků. Jedná se totiž o dílo, jež velmi otevřeně pojmenovává a na mnoha místech i analyzuje významné společenské fenomény současného světa. S těmi jsme často osobně konfrontováni a jsou též předmětem celospolečenských diskusí i přemýšlení mnoha žáků.
Pro některé z nich jsou témata jako klimatická změna nebo genderová otázka skutečně klíčové a značně ovlivňují jejich myšlení. Mnoho učitelů v současných sborovnách je ve středním věku a osobně prožívá v knize popisované pocity a stavy. Pokud jste právě v tomto věku, může být Giordanův román generační výpovědí a s jeho hrdinou budete patrně souznit. Pocházíte-li z jiných věkových skupin, ať již těch mladších, kteří mají do krize středního věku daleko, či těch starších, kteří si daným obdobím již prošli, můžete vnímat některé své kolegy s větším pochopením či respektem. Totéž platí i pro rodiče žáků.
Prostě a zjednodušeně autor ve své knize vytvořil zcela reálnou postavu z masa a kostí, které vše snadno uvěříme. Není to hrdina, ale člověk z masa a kostí, který má své klady, ale i své chyby, o nichž se nebojí mluvit, za něž se mnohdy stydí, ale na druhou stranu s nimi často nedokáže bojovat a ocitá se v jakémsi vakuu. Protože se mnozí pedagogové v takové situaci sami třeba ocitli, může jim být kniha zdrojem hlubokého pochopení kolegů, ale třeba i členů managementu. Giordanovi se kniha prostě povedla, i když to není zrovna příjemné čtení. Zrcadlo světu je nastaveno objektivně a přísně. A to je potřeba ocenit.
Giordano, P. Tasmánie. 1. vyd. Praha, Euromedia Group, a. s. – Odeon 2024. 304 s.
Tipy připravila PhDr. Jitka Kendíková, ředitelka ZŠ J. Gutha-Jarkovského, Praha 1, a Gymnázia Jiřího Gutha Jarkovského.
