Existují drobnosti ve fungování školy, které naklánějí její vztahy s rodičovskou veřejností spíše na pozitivní či negativní stranu.
1. Jedenáctiletý chlapec nebyl přes veškerou snahu maminky s to přijít do školy včas. Modifikace umožněná ve škole byla výrazná. Chlapec chodil řadu měsíců po domluvě na devátou. K dispozici bylo doporučení pediatra, ovšem to neobsahovalo právě toto konkrétní opatření. Záleželo na vstřícnosti a pochopení školy. Jistota, že někdy dojde ke změně, nebyla žádná. Nicméně se stal zázrak. Chlapec od září začal chodit včas na osmou. Škole i rodině se důvěra a trpělivost vyplatily. Přitom nebyly potřeba žádné dodatečné prostředky, pouze ochota a vstřícnost na jedné straně a snaha o změnu na straně druhé.
2. Paní učitelka posílala na exkurzi se třídou starších studentů svého o trochu mladšího syna. A instruovala je, že v případě jeho neposlušnosti mu mají udělat to, co znají z jejího působení ve třídě, tedy že mu mají zakroutit kotlety! A že on poslechne. Maminka jiného žáka, která mi to vyprávěla, chtěla vědět, co má jako rodič udělat. Přišlo jí, že jde v roce 2025 o zcela nevhodné výchovné opatření. Mně rovněž. Doporučil jsem jí, aby se souhlasem syna promluvila s paní učitelkou a požádala ji, aby to už nedělala. Pokud by syn nesouhlasil s rozhovorem, pak je vhodné požádat o změnu výchovného postupu výchovného poradce nebo někoho z vedení školy.
3. Pětiletá dvojčata kluci byli i při vyšetření v poradně akční, během mého rozhovoru s otcem dělali neplechu, stihli se několikrát pohádat. Rodiče jsou rozvedení, ovšem to hraje, podle mého soudu, jen menší roli. Jedině snad, že i banální problémy jsou poněkud zveličovány a připisovány druhému rodiči. Podstatná je ovšem školka: kluci šermovali plastovými vidličkami – hloupost. Vidličkami se opravdu nešermuje, ale povídejte to pětiletým klukům. Je to důvod k aféře a k doporučení návštěvy psychologa? Uznávám, že to asi nebylo tak přímočaré spojení vidličky-psycholog, ale ani ty další problémy, jakkoli ve školce nepříjemné, nesignalizovaly nějaký výraznější psychický problém.
4. Je srozumitelné, že na tělocvik musí být děti vhodně oblečené a upravené. Zejména dívkám by mohly překážet některé ozdoby, ale také např. dlouhé vlasy. Proto je třeba mít je mít svázané tak, aby se nezamotaly, nezachytily. Gumička nebo cop to jistí. Jenže povídejte to vlasům. Při běhání, při hře se původní účes úplně neudrží… Ty vypadáš, jako bys prolezla křovím. To je velká neslušnost, kterou pronesla paní učitelka. Stokrát můžeme prohlašovat, že se tak děti otužují, ale nevychovanost učitele tím neomluvíme a tolerovat bychom ji neměli.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
