Příklad z praxe zkušeného dětského psychologa:
Patnáctiletý Evžen je řadu let v pěstounské péči prarodičů, které má velmi rád, je ve vztahu k nim citlivý, uvědomuje si, co pro něho dělají. Oslovuje je mami, tati. Vnímá i fungování biologických rodičů – otec se nedávno vrátil z vězení, odstěhoval se na Slovensko, tak je aspoň „klid“, s maminkou se stýká jen minimálně. A vlastně jen telefonicky. Školní výsledky má tak tak. Nepropadl. Často udělá velký binec ve třídě o přestávce i při vyučování. Umí vzít za práci, v létě si vydělával právě docela těžkou manuální činností.
Bohužel základní škola v podobě, kterou mu nabízíme, ho nebaví a nezajímá. Stojím ráno před školou a dělá se mi špatně. Svět jeho rodiny je jiný, tradiční školní látka v něm má jen zanedbatelné místo. Doufám, že všichni chápu, že podstatná část toho, co se ve škole učí, nebude mít pro jeho další život žádný faktický význam. Přestože není hloupý, neučí se vůbec dobře. Pro všechny vlastní prohřešky má chlapec vysvětlení: jednou, že je v pubertě, podruhé že máma je nemocná…
Asi jako každý dospívající je silně háklivý na respekt ke své osobě. Ve škole odkládají žáci mobily do krabice. Když jim někdo volá, tak si ho mohou vzít. Říkal jsem panu řediteli, že volám dědovi kvůli papíru na sociálku, že ještě chodím do školy – neposlouchal mě a mobil mi zabavil. Pak mu ještě další učitelé „radili“, že měl panu řediteli říct, proč si mobil vzal. Já jsem mu to říkal, ale on mě vůbec neposlouchal. Navíc kolem toho ztropil scénu, bouchal věcmi, sprostě nadával. Protože je známá „firma“, snad dostal i napomenutí třídního učitele.
Ve věku puberty jsou dospívající hákliví na svá faktická i domnělá práva. Mají sníženou frustrační toleranci. Nemají vytvořené příslušné sociální dovednosti, a to i proto, že je to moc neučíme. Takže pak někteří reagují na sebemenší problém velmi stenicky. Vzhledem k tomu, že mladý muž už je v devítce (před prázdninami se chlubil, že má slečnu), škola má jen omezený prostor k větším změnám. Hlavní úkol je, aby co nejhladčeji dokončil školu.
Představuji si chlapcovu budoucnost. Možná se i něco vyučí a škola mu v tomto směru je připravená s výběrem učebního oboru pomáhat. Velmi bude záležet, do jaké práce se dostane, jakého bude mít šéfa.
Jistě, bude dospělý a nebude možné vodit ho za ručičku, ale bez vnější laskavé, tolerantní, leč důsledné podpory zvnějšku jsem docela skeptický.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
