Během roku se mohou stát různé nepříjemné události (stačí už jen být svědkem většího konfliktu). Jak se k nim se žáky postavit? Aby se uzavřely, aby se „netáhly“, aby se mohlo pokročit dál?
Jakékoli téma se ve škole může probírat, když je na pořadu podle „osnov“, což může být také ode dneška za dva roky, či nikdy, nebo bezprostředně, když se něco skutečně uděje, když přijde reálný podnět.
Současná škola by měla být podstatně flexibilnější, protože když se stane nějaká nepříjemnost (ale samozřejmě i pěkná událost), tak je žádoucí chytit příležitost za pačesy. Nejen ve smyslu nezbytného řešení konkrétního problému, ale i obecnější reflexe, výkladu, či dokonce nácviku.
Edukační potenciál takové konkrétní situace bývá největší, protože je bezprostředně propojená s konkrétními zážitky. V takové chvíli bývají na povídání nastaveni i žáci. Když se ve třídě objeví problém, tak paní učitelka bez ohledu na aktuální plán výuky věnuje čas řešení této konkrétní situace. Někdy to může znamenat, že se proto kousek látky nedocvičí a zůstane na doma (jednalo se o druhou třídu).
Jsou-li s tím srozuměni dopředu rodiče a není-li to příliš často, pak jde o dobrou variantu. Na 1. stupni i bez třídnických hodin to je jednodušší, jen paní učitelka se nesmí řešení konkrétních situací či podnětů vyhýbat. Na 2. stupni to je složitější. Nicméně právě pravidelné třídnické hodiny každý týden dovolí, aby odstup od událostí nebyl dlouhý.
- Žádné téma by nemělo být tabu.
- Nesmíme zapomínat na to, že dlouhé rozbory jsou na nic. Děti brzy přestanou bavit a patrně i jejich přínos je malý.
- Režii má vždy v rukou učitel. Je třeba dát mírný prostor k vyjádření dětem a následně stručně sdělit své stanovisko.
- Když se těmto situacím dává prostor opakovaně, tak i při stručnosti se efekt dostaví.
- Pokud žáci zjistí, že žádné stanovisko není odmítnuto, zesměšněno, nebojí se mluvit. A když se nebojí, o něco snadněji se koriguje „ujetý“ pohled.
- Samozřejmě je vhodné reflektovat a podpořit i pozitivní skutky, které učitel vidí nebo o kterých se doslechne. Jen musí dát pozor, aby u některého žáka bez sebemenšího zlého úmyslu ve skutečnosti nepodnítil třídu k posměchu (Jé, on ji miluje, a proto se zachoval pěkně!).
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
