Téma neustále zmiňované, živé a potřebné. Při hodinách vyučující chtějí, aby žáci dávali pozor, zaměřovali svou pozornost. Co to ale znamená? Je potřeba si uvědomit, že není možné, aby žáci vydrželi s plnou pozorností po celých 45 minut. Pozornost je proměnlivá nejen v průběhu dne, ale je i závislá na okolnostech vnitřních a vnějších. To vše je známé, je potřeba si někdy jen připomenout, že ne všechny okolnosti může učitel/ka ze své pozice ovlivnit.
Teď prakticky. Jak pomoci žákům, aby zvládali zaměřit svou pozornost při hodinách?
1. Krátké aktivity vedou. V dnešní době se hodně mluví o microlearningu, tedy učení se v krátkých úsecích. Ne vše se dá vysvětlit během desítek vteřin. Avšak nastolit problém, který přitáhne zvědavost žáků, už ano.
2. V tomto ohledu je také velmi nápomocná struktura a osnova, kterou můžete několikrát během hodiny připomenout, shrnout, poukázat na ni (ve kterém kroku/bodě jste), a tím žákům pomoci zorientovat se jak v probíraném tématu, tak i v čase, který ještě problematice budete věnovat.
3. Nebojte se relaxací a dechových cvičení. Ač nejste studovaný psycholog, krátké dechové cvičení nebo třeba mindfulness cvičení může pro průběh hodiny udělat velkou službu. Mezi ty nejrychlejší a účinné patří „dýchání do trojúhelníku“. Posaďte se na kraj židle s rovnými zády, nadechněte se nosem, počítejte do 4, zadržte dech, taktéž počítejte do 4, pomalu vydechujte ústy, počítejte do 4. Snadné mindfulness cvičení může vypadat třeba i tak, že požádáte žáky, aby zaměřili svou pozornost na to, kde se dotýká jejich tělo s nějakou pevnou oporou (židlí, stolem, zdí…), každé místo dotyku svým vnitřním zrakem navštívili a zhodnotili, zda je to pohodlné. Všechna cvičení ukončete vždy tím, že žákům zvědomíte, v jaké místnosti se nachází a co je čeká co bude následovat. Cvičení nemusejí být dlouhá, stačí minuta. Ale tento prostor pro zklidnění udělá velkou službu. V případě velmi rozjitřených emocí nebo hodně rozjařené skupiny žáků může pomoci např. krátké cvičení „síly“. Žáky požádáme, aby se dobře usadili nebo postavili tak, aby byli pevní. Následně zatnuli všechny svaly na těle, které si dokáží uvědomit. Zatínání svalů můžeme podpořit tím, že budeme počítat. Nejprve zatneme jen na jednu dobu, podruhé na dvě doby atd. Uvolnění svalů žáky podpoříme v hlubokém i hlasitém výdechu. V podobném duchu může fungovat i „tiché křičení“, kdy žáky požádáme, aby si představili, že jsou v prostoru, kde se vůbec nenese zvuk. Na pokyn se všichni zhluboka nadechnou a na jasně daný signál začátku mohou „zakřičet“ celým svým tělem – rukama, nohama, břichem, hlavou, avšak nevyjde z nich žádný zvuk. Toto zakřičení trvá celý jeden výdech.
4. Dobrým pomocníkem proti roztěkanosti žáků, resp. při upoutání jejich pozornosti, je oslovovat je jménem. Ideálně během vyučovací hodiny oslovit každého. Je dobré zohledňovat individuální odlišnosti – je lepší určitého žáka oslovovat pouze v malé skupině, tzn. nepřitáhnout k němu pozornost celé třídy, nebo mu pozornost většiny třídy nevadí?
5. Propady pozornosti jsou běžné, je tedy dobré s nimi počítat a při hodině průběžně rekapitulovat, co již bylo řečeno, ukázáno, vyzkoušeno. Taková drobná rekapitulace může vypadat tak, že učitel napíše heslo vztahující se k látce na tabuli (z těchto hesel na konci hodiny vznikne osnova), požádá o shrnutí nějakou skupinu žáků, požádá o vyslovení 3 pojmů/slov/postřehů, dá prostor 30 vteřin pro zapsání otázky, nápadu do sešitu. Ve 45minutové hodině by taková shrnutí mohla proběhnout 3x a více – podle tématu, použitých výukových metod aj.
6. Věnujte pozornost i prostředí třídy, tedy „vydýchanosti“, doléhajícím zvukům (rušná vedlejší třída nebo zvuky zvenčí) apod. Někdy je nemůžeme změnit, musíme je prostě nechat projít (např. zkouška sirén), někdy je můžeme využít v náš prospěch (to chce lehkou schopnost improvizace), některé změnit můžeme (větrání apod.).
Představa učícího se žáka je často velmi pasivní – postava sedící za stolem, na židli, se zrakem upřeným na tabuli / učitele / do knihy. Pokud se toto děje, je to rychlá zkratka ke ztrátě pozornosti. Učení je totiž aktivní proces, velmi proměnlivý, spojený s emocemi, je to také proces, který může být hlasitý a pohyblivý i podivně vypadající.
V každém případě je individuální, z čehož vyplývá, že snadný a přímočarý návod na upoutání pozornosti žáků nebo zmírnění jejich roztěkanosti není snadné uvést. Pevně doufáme, že z výše uvedených nápadů se Vám aspoň některé budou hodit.
Připravila Mgr. et Mgr. Jana Pechancová, psycholožka a speciální pedagožka, která se v DYS-centru Praha věnuje diagnostice dětí, dospívajících i dospělých, dynamické diagnostice, konzultační, poradenské a reedukační práci s klienty.
