Žádný člověk není ideální. Vedle pěkných vlastností máme možná i ty trochu méně přitažlivé. Někdy se chováme hezky, jindy se nám tolik nevede. Navíc řadu věcí prostě neumíme. Platí to i pro člověka-učitele.
Akcenty na charakteristiky dobrého učitele se částečně mění podle věku dětí/žáků a jistě i podle typu školy. Například význam a ocenění odborné oborové zdatnosti jednoznačně roste s věkem žáků. Ovšem velmi dobrou odbornou a didaktickou zdatnost bychom měli požadovat úplně od všech – takový učitel je s to lépe reagovat na individuální potřeby, a tedy zejména na odchylky od běžných projevů u každého žáka. Je to důležité zejména v dnešní době, kdy se víc a víc (zatím však velmi málo) snažíme přizpůsobit naplňování požadavků i samotné požadavky aktuálním možnostem konkrétních dětí.
Nezapomínejme, že každý učitel si žáky může získat a prospívat jim poněkud jiným složením pozitivních vlastností, neexistuje jeden jediný mustr. U nejmenších žáků by však vřelost, laskavost, empatie a snad i jistý maminkovský přístup měly představovat nezbytnou a trvale dominující podmínku přístupu učitele. Snad nepatrně méně než v mateřské škole, ale pořád by se mělo jednat o klíčové charakteristiky.
Na druhé straně očekáváme od učitele i jednoznačnou rozhodnost – bude to takhle a tohle se v této třídě rozhodně dělat nebude. Děti někdy řád příliš nemusejí, brání jim v rozletu, ale v podstatě ho akceptují, protože jim poskytuje jistotu a bezpečí. A když si na něj zvyknou, vcelku ho i vyžadují.
Jen nesmí učitel zapomenout na to, že je důležité být konzistentní. A současně obecně přátelský. Velmi vítaný je smysl pro legraci. Učitel bez těchto vlastností i bez ochoty hledat přizpůsobení konkrétním dětem, by neměl v nižších ročnících vůbec vyučovat.
U starších je třeba být s těmito vlastnostmi opatrnější – žáci na část z nich leckdy reagují nepříznivě. Jsou už přece velcí, téměř dospělí! Na druhé straně i oni potřebují pochopení, lidskou účast i citlivost. Jen by zpravidla měla mít poněkud jiné formy než u mladších. Důležitý je lidský i profesní zájem, pochopení, možná ještě víc než u malých.
Rozhodně jde o vlastnosti, které se lze učit. Podstatné je, aby učitel měl na mysli zájem a rozvoj dětí, a ne jakási neživotná pravidla a svou vlastní oborovou ješitnost.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
