Matka nařkla paní učitelky z naší MŠ, že mohou za nemoc jejího dítěte, protože dětem zakázaly se na vycházku obléknout. Tvrzení matky se nezakládá na pravdě. Nevěří nám však, osočuje mě, ředitelku školy, že se zastávám svých učitelek a že ona se musí zastat svého dítěte. Ale já své kolegyně znám, navíc jsem také učitelka této třídy a vím, že nic takového se nestalo. Snažila jsem se s matkou promluvit, ale bez úspěchu. A ještě tvrdí, že jí to řeklo několik dalších matek. Přitom máme nyní vysokou nemocnost dětí ve všech třídách.
Základ účinné spolupráce mezi školkou a rodiči, ale i mezi psychologem a klientem je důvěra. Že dochází občas k nedorozumění, je normální. Jenže lidé jsou různě nastaveni – v našem případě to platí jak pro rodiče, tak i pro učitele. Někteří přijímají každý čin druhé osoby s podezřením, vykládají si ho negativně, volí vždy tu nejméně příznivou variantu. Jiní jsou naopak vcelku vstřícní, spíše důvěřiví, vykládají i méně příznivou událost neutrálně nebo s maximálním pochopením. Jedná se o obecnější nastavení: to jedno je spíše negativní, druhé pozitivní.
V naprosté většině případů nevíme, jaké byly příčiny. A v oblasti psychiky bych si dovolil tvrdit, že s jistotou to nevíme nikdy. Jsou ovšem lidé, kteří „vědí“ vždycky všechno a neexistují pro ně možné varianty – když to jde, pryč od nich. Vzhledem k tomu, že obvykle postrádají náhled, dohovor s nimi je až nemožný. Jen připomínám, že míra ošizení od druhých lidí bude v obou případech podobná. Ovšem člověk naladěný pozitivně je mnohem víc v pohodě, nerozčiluje se tolik, myslím, že to má na světě o něco jednodušší. Je tedy otázka, jestli maminku přesvědčíte. O čemkoliv, na co nemá stejný názor jako vy.
Maminka samozřejmě neví, čím byla nemoc dcerky způsobena. Příčin může být nepochybně víc. Jenže ona si vybrala tu nejméně příznivou pro školku. A připouštím také, že nějaká jiná maminka řekla, že učitelky to tak dělají, aby měly co nejméně dětí ve třídě, a z jedné maminky se rázem stalo několik dalších maminek.
Nesoulad v oblékání dítěte mezi dospělými opravdu někdy nastane. Možná by maminka připustila, že se občas neshodnou ani doma. Babička by přidala ještě jeden svetr, naproti tomu táta by dovolil páskové boty a kraťasy. Dokonce máme bohaté zkušenosti, že občas oblečení netrefíme ani my dospělí a opravdu je nám zima.
Podpořte rodiče v tom, aby s vámi komunikovali napřímo a vždy co nejdřív. Aby se ptali, sdělovali svá přání… Ptejte se jich i vy.
Některého dospělého ovšem nemáte šanci přesvědčit. Dokud si nezačne stěžovat na obci a na inspekci…, je to sice otrava, ale i ta patří k učitelské profesi.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
