Je tu konec 1. pololetí školního roku 2022/2023. A protože čas někdy běží až příliš rychle, je výhodné si se žáky stručně zrekapitulovat, co se všechno dělo, co se povedlo, co se naučili, co představovalo výzvy, co z toho vyplývá pro druhé pololetí školního roku.
Ať už tradičně klasifikujete známkami, nebo děláte formativní hodnocení, společné zamyšlení se žáky jim může lépe přiblížit a objasnit, proč na vysvědčení čtou právě takové hodnocení, jaké jste jim dali.
Při společných reflexích se vyplatí dodržet některé základní postupy, které žáky přemýšlením provedou a současně zachovají strukturu a cíl. Zde přinášíme 7 tipů:
1. Sdělte žákům, co od nich budete očekávat. Chcete si společně zavzpomínat na celé pololetí, na to, co se naučili, co je bavilo, co se třeba úplně nepovedlo a zkusíte v nadcházejících měsících vylepšit.
2. Ukažte jim, v čem tkví význam takové reflexe, ať mají sami chuť se do ní pustit. Ne vždy si vše dobře pamatujeme, když si na to společně zavzpomínáme, bude snadnější porozumět hodnocení na vysvědčení i plánovat další pololetí.
3. Pro každý měsíc roku mějte připravený alespoň jeden klíčový moment z výuky, který chcete žákům připomenout. Zavzpomínejte na jednotlivé měsíce, vyzvěte žáky, ať připomenou ještě jeden dva další důležité zážitky či zkušenosti, které se v daném měsíci odehrály – mohou být příjemné a obohacující i náročné či nepříjemné – cokoliv, co se dělo a představovalo významné téma. Když si nic nevybaví, vždy je k dispozici vaše vzpomínka, žádný měsíc nezůstane prázdný. Současně je zapotřebí zdůraznit, že vzpomínáme na konkrétní události ze třídy, resp. z výuky, takže některé vybavené vzpomínky či detaily nemusí být zcela relevantní.
4. Sepište na tabuli, nebo nechte žáky, ať si zapisují na papír, na co jste vzpomínali. Pokud si zapisují sami, mohou přidat i své zážitky, které ve třídě nezmínili.
5. Naplánujte si cca deset až patnáct minut, kdy se všichni sami zamyslí nad událostmi a zkušenostmi, které jste zmínili (včetně vyučujících). Žáci mohou psát cokoliv je k tomu napadne, provádět reflexi zcela spontánně, ale zpravidla je výhodnější jim nabídnout určitou strukturu (obzvlášť když na podobné diskuse nejsou zvyklí). Je zapotřebí se vyvarovat zahlcení, proto se může vyplatit jednoduše stanovit 3 okruhy, nad nimiž se mají zamyslet:
- Co jsem se naučil(a)?
- Co mě bavilo?
- Z čeho jsem se poučil(a), co zkusím v příštím pololetí dělat jinak a lépe?
6. Až všichni sepíšou své nápady a komentáře (včetně vyučujících), je čas na společné sdílení. Není nutné, aby hovořili všichni a uváděli odpovědi na všechny otázky. Lze nechat diskusi zcela volnou, ať hovoří ti, kteří mají zájem, a zmíní to, co je nejvíce zaujalo, co si nejintenzivněji uvědomili. Nebo lze povídat postupně (je vhodné, když pro takové aktivity žáci a vyučující sedí v kruhu a všichni na sebe vidí), ať každý zmíní to, nad čím se nejintenzivněji zamýšlel.
7. Zpracovanou reflexi, v níž mají všichni své nápady, je pak žádoucí založit někam, kde se k ní žáci mohou vracet a připomínat si podněty z minulého pololetí i závazky, které si tam stanovili (vložit do portfolia, vlepit do sešitu, založit do učitelského zápisníku apod.).
Společná reflexe nemá být výkonový úkol, ale společné usebrání na konci časového úseku, který je nějak významný.
Rozhodně se do ní musí zapojit i vyučující. Je důležitým krokem společného vyladění se na další práci i podporou přátelských vztahů ve třídě. V tomto duchu je nutné diskusi moderovat – ačkoli vzpomínáme na společné učení ve třídě, každý potřebuje dostat příležitost se zamyslet sám nad sebou a nad svým učením. Mimochodem, takové reflexe lze zvládnout už s prvňáky, jen je nutné modifikovat požadavky na zápisky a komentáře jejich úrovni znalostí a dovedností – stačí jednoslovné odpovědi nebo obrázky namísto slov.
Připravila doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., psycholožka, ředitelka DYS-centra Praha, z. ú., autorka mnoha odborných publikací a odborná garantka časopisu Školní poradenství v praxi.
