Médii proběhla zpráva, že žák v jedné pražské škole dostal napomenutí třídního učitele za spoluúčast při ošklivém zabití slimáka ve třídě.
Věřím, že většina z nás by z dětství dala dohromady všelijaké historky, jak jsme se opravdu nepěkně chovali ke zvířatům, někdy i k vrstevníkům, starým lidem, postiženým… Pravda, dřív se to tak nebralo, nanejvýš nám vynadali nebo jsme dostali na zadek.
Musí to být alespoň v první chvíli veliká legrace. Sůl nasypaná do cizí polévky nebo čaje ve školní jídelně, schovaná taška, zubní pasta na oblečení o kanadské noci, výsměch pro tloušťku… Děti by se ale měly opakovaně dovídat, že jde o nepříliš vhodnou legraci, při které se smějí pouze „spiklenci“, ale rozhodně ne postižený. A že na dobrou legraci musejí být dva. Oproti minulosti bereme víc a víc za své, že všechny živé bytosti zasluhují náš respekt a slušné zacházení, přestože je v posledku konzumujeme, nebo se jich dokonce zbavujeme. Totéž platí pro mezilidské vztahy – u učitelů slušné chování očekáváme zcela samozřejmě. Také je třeba v dětech nekompromisně posilovat důvěru a pocit bezpečí.
Je zřejmé, že napomenutí třídního učitele je oficiální legitimní výchovné opatření. Ovšem osobně v něm nevidím nic výchovného. Jo, kdyby ten kluk musel sám všechno dokonale očistit a následně třeba odčinit hloupý skutek tím, že se bude tři týdny starat o květiny ve třídě a přilehlé chodbě, to by snad mělo větší význam. A jistě by se hodilo při třídnické hodině diskutovat o následcích rozmanitých podobných „humorů“.
Nezbývá mi než zopakovat, že škola je edukační instituce, jejímž hlavním úkolem je maximálně podpořit rozvoj dětí ve všech ohledech. Je jasné, že na této cestě se vyskytne řada překážek – dítě neposlouchá, odmítá se učit, nejde mu to, chová se nemožně… Tradičně jsme je i ve škole trestali. Ani dnes je nenecháme bez odezvy, jen bychom měli hledat účinnější a přitom stavu poznání více odpovídající způsoby.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
