Děti se snadno rozpláčou. Jde o jeden běžný mechanismus, který je pro některé děti nasnadě, když se mají vyrovnat s náročnější situací. Mají pláč docela dobře „natrénovaný“ z nejútlejšího věku, takže se není co divit, když ho využijí.
Náš přístup k pláči jistě hodně závisí na věku dítěte. U nejmladších býváme docela tolerantní. Máme tendenci dítě utěšovat a řešit problém. U starších míváme větší problémy. Reagujeme rovněž v závislosti na situaci. Máme v sobě zabudované situace, pro které je pláč dítěte přijatelný, stejně tak dobu, po kterou je přiměřený. Je nám srozumitelné, že chvíli pláče dítě, které se silně praštilo, něco ho hodně bolí, teče mu krev…
Mnohem složitější to pro nás je, když pláče dítě, které dostane špatnou známku. A ne pětku, ale třeba dvojku. To jsme pak přesvědčeni, že mu ji budou asi nerozumní rodiče vyčítat, nebo je rovnou potrestají. My někdy vůbec nemyslíme na to, že dítě doma nikdo netrestá a známky neřeší, jen ono samo je odpovědné a nechce rodiče zklamat. Také nám zabliká názor, že dnešní děti jsou přecitlivělé, když pláčou kvůli takové hlouposti. A úplně největší problém máme s tím, když dítě natahuje přesto, že podle nás se mu vůbec nic neděje. U některého dítěte opravdu může stačit, že se něj podíváme.
Připouštím, že pláč v nás vzbuzuje na jednu stranu soucit, ovšem když se pravidelně opakuje a my nejsme s to mu předejít, úplně mu nerozumíme, přijde nám zbytečný, tak se ještě nějakou dobu snažíme, ale pak nás pláč začne otravovat. Až jsme na něj občas alergičtí. Recept pro takové situace vidím jediný. Dítě neutěšovat, nezlobit se na ně, nevyčítat mu pláč, nekritizovat je, nechat je být. A nechat si od cesty výzvy, aby přestalo brečet, protože nemá žádný důvod. Dítě nepláče z vlastního vědomého rozhodnutí. A pláč i u dospělých přece patří k životu.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
