Příklad z praxe zkušeného dětského psychologa:
Naše kolegyně asistentka pedagoga (AP) přišla před dvěma lety tragickou událostí o syna. Celý kolektiv jí byl podporou, včetně její paní učitelky ve třídě. Poslední rok se však chování AP velmi změnilo. Z osoby, která ráda vytvářela podnětné prostředí pro děti, se stal někdo, s kým nevím, jak jako ředitelka jednat. S kolegyní ve třídě ani s ostatními se v rámci pracovní doby téměř nebaví, ani si nedělá svou práci, přesně kontroluje, co má v pracovní náplni, co ne. Při hospitaci, kterou jsem záměrně vedla na spolupráci mezi učitelkou a touto AP, neplnila svou práci a věnovala se administrativě. Po rozboru mi napsala e-mail, že nechápe, co přesně se mi nelíbilo. A na svou kolegyni učitelku si neustále stěžuje, dovedla ji k pláči.
Vím, že chodí na terapie, a chápu, že si nastavila určité hranice, ale v rámci kolektivu dalších 30 žen není její chování už únosné. Přemýšlím o nějakém kouči, který by mi s celou situací pomohl. Poradíte mi, co s tím?
Milá paní ředitelko, školka je sice lidská instituce, ale nemůže na sebe vzít úlohu terapeutického pracoviště. Ani pro děti, ani pro dospělé.
Ve školce „terapii“ provádíte tím, že jste na sebe přátelské, vlídné, milé, že vás spojují společné zážitky… A totéž přenášíte na děti. Takže se pak ve školce mohou cítit bezpečně, radostně, objevují nové věci, navazují pěkné vztahy…
Samozřejmě je dobré se zamyslet nad současným životem paní asistentky, jestli jsou v něm nějaké radosti, jaké má životní cíle, co si ona představuje ke zlepšení situace. A pokud byste mohla nějak přispět, aby se jí vedlo lépe, tak to udělejte stejně jako už jste mnohé udělaly.
Vaše pomoc a podpora však nemůže být bezhraniční. Paní asistentka je ve školce zaměstnaná a měla by respektovat formální i neformální požadavky. Občas můžeme přimhouřit oko, ale nejde to trvale. Vy máte odpovědnost i za ostatní učitele – jestliže kmenová paní učitelka pláče, tak by se Vám také mohlo stát, že bude potřebovat časem větší pomoc než asistentka, a že školku dokonce opustí. Možná by už dneska řekla, že bez paní asistentky by jí bylo lépe.
Nezapomínejte na to, že pomáhat lze druhému člověku pouze tehdy, když on sám chce,nebo když se pomoci alespoň podvolí. Ve Vašem případě paní učitelka chodí na individuální terapie, jen aby za chvíli nepotřebovala „terapii“ celá školka. A jestli s Vámi „bojuje“, má sice na to právo, ale asi to nebude dobré pro další spolupráci ve školce.
Vím, že jste s paní asistentkou mluvila opakovaně, ale učiňte tak ještě jednou. Řekněte jí z pozice autority, co konkrétně očekáváte. Už nediskutujte. Jste ředitelka, ona zaměstnankyně. Součástí tohoto rozhovoru může být i alternativa (nejde o výhrůžku), že jsou i jiná zaměstnání než školka a že jí případně nebudete bránit v odchodu. Může se to zdát nelidské, někdo možná řekne, že navrhuji necitlivý přístup, protože paní učitelka nemá nic než práci, která ji pravděpodobně v podstatě drží při životě. Na druhé straně každé rozhodnutí bere v potaz více okolností. A já velmi dobře vím, že jeden člověk má sílu otrávit atmosféru v celé skupině.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
