Pedagogická fakulta MU u příležitosti 80. výročí fakulty poprvé udělila cenu Škola roku 2026 – získala ji ZŠ Horácké náměstí 13. Fakulta ocenila především zavádění inovativních pedagogických přístupů, podporu profesního rozvoje pedagogů a aktivní spolupráci s akademickou i odbornou sférou. Vyzdvihla i rozvoj pedagogické komunity a systematické posilování otevřených vztahů školy s veřejností. Využili jsme toho, že je paní ředitelka Mgr. et Mgr. Ivana Melichárková naší klientkou, a položili jsme jí několik otázek.
- Když se ohlédnete za cestou, která vedla k ocenění Škola roku 2026, na co jste jako ředitelka osobně nejvíce hrdá? Byl nějaký moment, kdy jste si řekla, že motto školy „učit pro život“ skutečně ožívá?
Jsem šťastná, že jsem mezi lidmi, se kterými jdeme tu cestu společně, kteří jsou mi oporou a já zase můžu být oporou jim. Kdybych měla vybrat jeden okamžik, byl by celkem nedávný. Každý rok u nás probíhá vánoční jarmark, kde mají všechny třídy své výrobky a část zisku je určená na charitativní účely. Žáci rozhodovali před konáním jarmarku, na jaký účel pošlou peníze letos. A s velkou převahou rozhodli o koupi vozíku pro svého spolužáka z I. stupně. Koupě dostala obrovský počet hlasů od žáků, zapojili se i rodiče a pracovníci školy a nakonec se povedlo vybrat celou částku a koupit nový vozík. Byl to pocit velké sounáležitosti a empatie.
- Ve své roli jistě denně potkáváte různé příběhy žáků – vybaví se Vám konkrétní situace, kdy jste silně pocítila, že se Vám daří rozvíjet potenciál dítěte, třeba i tam, kde to zpočátku nebylo samozřejmé?
Těch příběhů je hodně, ale pamatuji si, kdy mi sám tatínek, řekl, že neviděl potenciál své dcery, která měla obtíže v českém jazyce a měla podpůrná opatření během celé školní docházky. Jí se podařilo s naší pomocí vše překonat a tatínek i my jsme měli velkou radost, že jsme jí pomohli se rozvinout a pokračovat v dalším vzdělávání podle jejích představ. To pak máte ujištění, že ta naše práce má smysl.
- Inspirace k podnikavosti je součástí Vaší školní vize – co pro vás osobně tento pojem znamená a kdy jste naposledy měla pocit, že Vás sami žáci či pedagogové v tomto směru něčím překvapili?
Pro mě to znamená, že se stále děje něco nového, že se žáci zapojují do aktivního učení i života školy, do našeho EKO týmu, žákovského parlamentu, PR týmu žáků a mnoha dalších dílčích aktivit. V tuto chvíli vidím, jak škola žije přípravami na 50. výročí školy. Tam je vidět ta podnikavost – jak u pracovníků školy, tak u žáků. Moc se těším a myslím si, že budu překvapená, protože formát oslavy bude úplně jiný, než jsme byli v minulosti zvyklí a bude to překvapení i pro mě.
- Ředitelská role je náročná nejen manažersky, ale i lidsky – co Vám v náročných obdobích pomáhá udržet směr a energii a kdo nebo co je pro Vás osobně největší inspirací?
Hodně mi pomáhá mé rodinné zázemí, manžel, dcery, vnoučata. Vědomí toho, že není v mém životě jen škola, ale i další řada věcí. A také moje koníčky – sport, čtení, šití, pletení. Inspirací jsou mi také kolegyně ze školy Cyril Mooney, se kterými lektoruji hodnotové vzdělávání, a paní Eva Váňová a její MIU (metoda instrumentálního uvědomování).
- Jaké jsou Vaše další plány a cíle?
Pomalu se chystám na odchod do důchodu (za dva roky) a z toho důvodu připravuji školu a sbor na tento přechod. Také pomáhám v přípravě na toto místo své potenciální nástupkyni, která by pokračovala ve filozofii školy.
Rozhovor připravila Mgr. Lenka Vetýšková, učitelka, lektorka a manažerka. Po více než 20 letech ve školství, z toho 6 letech v roli ředitelky gymnázia, pomáhá školám zvládat změny, posilovat týmy a hledat rovnováhu mezi vizí a praxí. Působí jako manažerka projektu FOTOS (Filantropický odkaz Toma Schreckera).
