Máte ve škole žáka, který, když se mu nedaří, začne plakat a odmítne pokračovat v práci nebo dokonce křičí na učitele? Najdete tam žáka, který v průběhu hodiny vyběhne ze třídy a sprostě nadává? Je tam takový, který útočí na spolužáky a vyhrožuje jim? Nebo takový, který žije ve velmi složité rodině, možná ani není vychovávaný rodiči, což se podepisuje na jeho přípravě do školy, vzhledu, vybavení pomůckami apod.? Chodí do některé třídy žák, který občas při hodině zaleze pod lavici, dá si ruce na uši, zavře oči a odmítne pokračovat v práci? Je ve škole třída, kde jsou hodně komplikované vztahy mezi spolužáky, dalo by se říct, že tam probíhá šikana? Navštěvují vás pravidelně rodiče některých žáků, píšou vám, naléhají na určité postupy práce, na přístup k jejich potomkovi, opakovaně vám vysvětlují, jak máte pracovat?
S vysokou pravděpodobností jste na většinu otázek odpověděli kladně. Ve větší škole máte takových žáků i více najednou. A k tomu má přibližně desetina žáků přiznaná podpůrná opatření různého stupně a je zapotřebí jim poskytovat podporu v souladu s jejich potřebami. To samozřejmě doprovázejí každodenní drobné spory či jinak náročné situace a další dočasně náročné okamžiky (nemoci, rozvody, úmrtí…).
Neexistuje škola, kde by takové situace nenastávaly. Pokud se před nimi někdo snaží zavírat oči, lže sám sobě a nemůže pedagogickou profesi vykonávat adekvátně. Jsou zcela přirozenou součástí života lidské společnosti, a tu máme ve škole ve zmenšené podobě každý den. Navíc ve škole máme nakumulované pouze některé věkové skupiny. Naši žáci se vyvíjejí. Teprve se učí ve společnosti žít. Většina bude v dospělosti plně funkčními jedinci, ale musí dostat příležitost naučit se zvládat náročné situace, budovat svoji frustrační toleranci, zažít přijetí a podporu, když ji potřebují. Někdy je to těžké, někteří žáci nejsou na první pohled a poslech milé a sympatické děti či dospívající. I to je namístě si přiznat. Ale pedagogická profese znamená práci s lidmi a edukaci dětí a dospívajících. Znalost vyučovaného oboru i jeho didaktika jsou také důležité, ale bez rozvinutých profesních kompetencí spjatých s prací s lidmi jsou při výkonu profese nedostačující.
Na druhou stranu, na jednoho učitele ve třídě jsou takové situace opravdu příliš a nemůžeme po něm v žádném případě chtít, aby je vždy zvládal. Právě proto je důležité budovat ve školách efektivně fungující školní poradenské pracoviště. Jedině interdisciplinární týmy odborníků mohou skutečně zvládat řešit přehršel trablů i lidských trápení, s nimiž se ve školách potkáváme.
Nač dbát, aby školní poradenské pracoviště (dále ŠPP) opravdu fungovalo?
1. V prvé řadě jsou členové ŠPP součástí týmu školy. Učitelé vědí, že jim mohou důvěřovat, kdy a jak se na ně obracet, problémy řeší společně. Je přirozené přijít se žákem či rodiči, s nimiž si pedagog neví rady, a plánovat společný postup. Může být běžné i to, že někteří žáci část vyučovací hodiny stráví s členem školního poradenského pracoviště, protože ve třídě nemohou být. Nic z toho není selháním pedagoga. Ale je žádoucí společně diskutovat a hledat cesty, jak všichni společně můžeme takové situace se žáky minimalizovat. Někdy je to běh na hodně dlouhou trať, ve které ale nikdo nesmí zůstat sám.
2. Členové ŠPP jsou ve škole denně, alespoň někteří z nich. Mají svá individuální a předem naplánovaná setkávání s některými žáky, kteří dlouhodobě potřebují jejich pomoc, ale současně jsou k dispozici při náhlých situacích. Chodí na náslechy do tříd, ujímají se žáků, kteří právě potřebují pomoc, komunikují s pedagogy, kteří potřebují podpořit. Prostě jsou uprostřed dění.
3. ŠPP má dostatek členů, aby si své funkce a kompetence náležitě rozdělili, ale také proto, aby zkušenosti z práce mohli sdílet, aby společně diskutovali o konkrétních žácích nebo situacích, které vyvstaly. Nikdo nemá patent na kouzelná a instantní řešení, nikdo neumí druhého člověka „opravit“. Učitelé, asistenti pedagoga, psychologové, speciální pedagogové, sociální pedagogové, školští logopedi, výchovní poradci a metodici prevence mají každý svou odbornost a zkušenosti. Pouze společným sdílením a společným řešením problémů lze některé situace opravdu vyřešit.
4. Znají a stále vyhledávají účinné a vědecky prověřené nástroje pro řešení některých problémů. Byť je ŠPP samo o sobě skvělé, nevyřeší vše. Jsou-li k dispozici prověřené a ucelené programy prevence anebo intervence, je namístě je využívat. Většina těchto programů vyžaduje nějaké úsilí od poradenských pracovníků, ale stejně tak od pedagogů. to je jejich přidanou hodnotou. Všichni pak vědí, v čem postupy práce se žáky či třídami spočívají, mají tak společnou řeč i zkušenost, dokážou se snadněji domluvit.
5. Členové ŠPP nespoléhají na to, že učitel sám něco vyřeší. Stejně tak učitelé nespoléhají na členy ŠPP. Vědí, že si musí náročné situace ve škole odpracovat společně.
Bylo by možné pokračovat ve výčtu dalších charakteristik, ale zabíhali bychom zbytečně do detailů. Jestliže ve škole ŠPP máte, ale nezdá se vám, že by naplňovalo svůj potenciál, je namístě ho začít více podporovat v jeho činnostech. Možná to první, na čem je vhodné stavět, je zkušenost společné práce celého týmu. Není profesním selháním přiznat chybu či bezradnost. Od toho je tu interdisciplinární tým, který umí dát hlavy dohromady a společně plánovat a hledat postupy řešení. Profesním selháním je nepomoci žákům, když se trápí.
Připravila doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., školní psycholožka, ředitelka DYS-centra Praha, z. ú., spoluzakladatelka a členka vedení ZŠ Poznávání, autorka mnoha odborných publikací a odborná garantka časopisu Školní poradenství v praxi.
