Je to jako obehraná písnička – někteří pedagogové připravují žáky na dospělý život docela zvláštními způsoby. Například tím, že jim dávají nedostatečné známky od září první třídy, že na ně křičí, že se jim vysmívají nebo nadávají, kritizují jejich účesy či oblečení, či je jinak lidsky ponižují. Ano, i takový může být dospělý život. To však nemůže ospravedlnit podobné chování kohokoliv a pedagogů zvlášť k dětem.
Přitom příprava na dospělost má jednoznačně logiku. Vždyť veškeré školní vzdělání má být příprava na dospělost. Řadě vhodných i nevhodných dovednosti jsme se opravdu naučili v dětství, v dospělosti je využíváme ke svému prospěchu, a ty méně vhodné leckdy nemůžeme nebo nejsme ochotni se v dospělosti přeučit. Nebo to nejde. Pro školu z toho jednoznačně vyplývá, že má děti učit i reakcím na životní komplikace a střety.
Ovšem škola má učit děti pozitivním dovednostem, tedy co mají s náročnými situacemi dělat, jak jim předcházet, jak se k nim postavit a nejvhodněji reagovat. Pan učitel, který na žáky křičí (samozřejmě mnohem jednodušeji pak ten, který nekřičí), by jim měl říct: Když na vás budu křičet já nebo kdokoliv jiný, řekněte, že se vám to nelíbí, že si nepřejete, abych na vás křičel, že odejdete pryč (ve škole např. do ředitelny). A nebo by mu měly říct: Jak by líbilo vám, kdyby vás podobným způsobem ponižoval při poradě pan ředitel? To by byla důležitá příprava na dospělý život.
Škola by tedy neměla nutit žáky, aby se s nepříjemnými stránkami setkávali na vlastní kůži, ale měla by je učit, jak mají reagovat, co mají dělat, když se s podobnou situací setkají. Jenže to by učitelé museli mírně přijímat „drzost“ za přiměřenou sebeobranu. A nepoužívat klišé, že si to dítě zasloužilo, že si za to může samo. A že tohle si nemůže k dospělému dovolit.
Nevychovanost dospělého k dítěti se nedá ospravedlnit, i kdyby byla sebevíc ospravedlňovaná.
I školák je živá bytost, ke které bychom se měli chovat s respektem. V podstatě tak, jak bychom si přáli, aby se druzí lidé chovali k nám.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
