Marek Torčík: Rozložíš paměť
Vzpomínáte rádi na své dospívání? Pokud patříte k těm, kteří na tuto otázku neodpovídají jednoznačné ano, možná se Vám teď začaly v mysli míhat odlesky ne zrovna příjemných vzpomínek. Zjevují se Vám určité střípky, ze kterých záměrně nebo naopak zcela bezděčně (to je vlastně jedno) nechcete složit celý obraz. Jenže v životě nastanou situace, jež Vás ke složení mozaiky Vašeho dosavadního bytí donutí. Většinou k tomu dojde nečekaně.
A právě to je podstatou románové prvotiny Marka Torčíka. Člověku se ani nechce věřit, že takto atypický, perfektně vystavěný a neuvěřitelně otevřený text napsal mladý autor, který doposud vydával především básně a kratší prozaické texty. Vypravěč čtenáře z nezvyklé perspektivy přenese do moravského maloměsta (Přerova) na přelomu milénia. Troufale k tomu používá k tomu druhou osobu jednotného čísla. Tento postup je velmi činný, vyvolává totiž dojem dialogu, který vede vypravěč sám se sebou, ale také se čtenářem.
Autor se v románu nebojí se pojmenovat, popsat a ukázat řadu problémů, které se objeví v jedné rodině a všechny její členy chtě nechtě ovlivní. Na první pohled se román jeví jako kniha o svízelném dospívání homosexuálního chlapce (hlavní postavy) žijícího ve světě plném předsudků. Jenže autor vytvořil mnohem tematicky barvitější obraz. Další postavy totiž vnášejí do příběhu nové motivy, své vlastní problémy. A tak čteme o alkoholismu (s nímž se potýká dědeček), životní rezignaci a stagnaci (kterou prožívá maminka, ale svým způsobem i babička), o nedostatku financí zasahujícím všechny členy rodiny či o v podstatě otevřených rasistických útocích proti spolužákovi Mariánovi, které kompetentní osoby přehlížejí a neřeší. Kniha je křehká a svým způsobem citlivá, ale zároveň tak dobře a syrově napsaná, že se Vám někdy až chce na některé postavy zakřičet, proč ve svém životě něco nezmění, proč tolik věcí přehlížejí, proč nepomohou! Jenže to nejde… Autor jim to nedovolí, protože by porušil autenticitu textu. Čtenář by pak jen těžko chápal, co znamená rozložit paměť.
Kniha rozložíš paměť rozhodně patří do knihovny každého učitele literatury. Je to román, se kterým se dá výborně pracovat, ukazovat na něm mnohé prvky tematické i formální výstavby textu. K jeho nesporným devizám patří především to, že jednoznačně snese srovnání se současnou kvalitní světovou literaturou. Torčíkova kniha je však velmi přínosná nejen těm pedagogům, kteří učí literaturu, ale i všem ostatním. Nebojí se totiž mluvit o palčivých společenských tématech – homosexuální orientaci, rasismu, šikaně, ale i životnímu vyhoření a především o předsudcích, které jsou v české většinové společnosti vlastně všudypřítomné. Text nutí čtenáře zamýšlet se nad sebou samým. Nastavuje zrcadlo jemu samému i celé společnosti. Ukazuje, jak může být dopívání kruté díky předstírané spořádanosti, maloměstským konvencím, ale i maličkostem, jež se kupí a způsobují bolest, z níž vede jen cesta zapomnění. Román Rozložíš paměť lze ale číst také jako generační výpověď. A pak k němu můžeme přistupovat jako k cennému zdroji informací o mladé generaci, kterou je snadné kritizovat a odsuzovat, ale někdy velmi těžké chápat. A dobrý pedagog by se o to ve své práci neustále snažit. Kvalitní poznávání mladé generace přece logicky vede ke zlepšování vzdělávacího procesu.
Torčík, M. Rozložíš paměť. 1. vyd. Praha: Paseka 2023, 272 s.
Tipy připravila PhDr. Jitka Kendíková, ředitelka ZŠ J. Gutha-Jarkovského, Praha 1, a Gymnázia Jiřího Gutha Jarkovského.
