1. Postoj k použití fyzického trestu ve škole ze strany učitele je těžký oříšek zejména pro kolegy, méně snad pro nadřízeného.
2. S výjimkou závažnějších nebo opakujících se drobnějších ataků není nutné událost rozmazávat a dělat aféru. Stane se.
3. Na druhé straně je nevhodné situaci přehlížet či ji bagatelizovat slovy, že učitel je taky jen člověk, nebo se odkazovat na to, že děti přehánějí, nebo si dokonce vymýšlejí.
4. Při jednorázovém mírném prohřešku je třeba podřízenému připomenout, že je v práci, zastává konkrétní specifickou roli, a že tedy některé způsoby jednání nemůže ani nesmí používat (křik, nadávky, výsměch, ponižování a právě fyzické ataky).
5. Pokud se prohřešek vyskytne opakovaně, a o některých učitelích se to všeobecně ví, je třeba na chování jasně upozornit a striktně ho zakázat. Bez možnosti hájit se. Ne však v soukromí, ale např. na poradě. Jde totiž i signál pro ostatní. Je také možné zkusit poslat učitele „agresora“ na dnes již existující kurzy zvládání agrese.
6. Zatloukat bývá cesta do pekel – byť většinou znamená aktuální vítězství. Ale Pyrrhovo. Žáci nejsou slepí a co nevidí sami, tak si řeknou. Podobně rodiče. Nejhorší tedy je zametat jakoukoli podobnou událost pod stůl. Co tím asi tak děti učíme?
7. Před dětmi bych situaci nijak nerozmazával, ale žákovi je třeba se vždy omluvit bez ohledu na přesvědčení učitele, že byl v právu a že dítě moc dobře vědělo, za co pohlavek přilétl.
8. Rodiče by se měli dovědět, že o tom víme, že přístup konkrétního učitele řešíme. A že kdyby něco dalšího doma zachytili, nechť okamžitě informují vedení školy.
9. K veřejnosti je vhodné vystupovat spíše zdrženlivě, dovnitř školy pak podstatně razantněji.
10. Na začátku každého školního roku je třeba všem žákům jasně říct, že nikdo je nesmí ve škole bít (dávat „výchovné pohlavky“), nadávat jim, zesměšňovat je, trhat jim sešit, házet po nich křídou, učebnicí apod. Pokud by se s něčím takovým setkali, je jejich povinnost to oznámit. Pak je ovšem nutné striktně chránit identitu oznamovatele. V průběhu roku je možné výše řečené z preventivních důvodů připomenout.
11.Zásadní roli má vedení, které odpovídá za klima školy. Mělo by být všem zřejmé, že v této škole jsou některé způsoby jednání zcela nepřijatelné.
12. V případě kolegů záleží na konkrétní konstelaci – někdy může být poměrně snadné kolegu upozornit, jindy bych do explicitního verbálního konfliktu nešel (protože zpravidla u konkrétního incidentu nejsme). Kdybych se stal svědkem tohoto chování, poradil bych se s vedením.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
