Děti si často vymýšlejí, přehánějí a přibarvují realitu, někdy jen vyprávějí svoji verzi událostí, která je skutečně zkreslená. Někdy se ovšem stejně jako my dospělí obyčejně pletou. Kolikrát jsem byl skálopevně přesvědčený, že událost proběhla určitým způsobem, abych časem musel připustit, že jsem to nějak popletl, že jsem si něčeho důležitého nevšiml nebo si to dobře nezapamatoval.
My však u dětí snadno sáhneme po vysvětlení, že lžou, tedy že zcela vědomě říkají nepravdu. Pochopitelně je to občas pravda a čím je dítě starší, tím častěji to tak může být. Proč tedy používají tento způsob výmluvy a omluvy prohřešku?
Protože se nás bojí, nechtějí nás zklamat, chtějí si udržet naši lásku, ze zkušenosti vědí, že na lež se možná nepřijde nebo se alespoň zachrání hezký víkend než to v pondělí ráno asi „praskne“. Někdy jen po něčem moc touží, tak to „ukradnou“ a pak tvrdí, že to našly. Jsou ještě příliš slabé a nedostatečně sebevědomé, než aby dokázaly říct pravdu. Vidí i u nás, že občas zalžeme.
Nedoporučuji dělat zejména z nepříliš časté lži dramatickou událost, příznak morálního selhání.
Když dítě zapírá, nepokládám za vhodné situaci hrotit a k přiznání je nutit silou a „přesvědčovat“ je do úmoru. Měli bychom je prakticky učit (tedy ne jen slovy), že pravda je výhodnější než lež, že se v zásadě vyplatí nelhat. Třeba jen proto, že lež si nezapamatujeme a pak se do ní zamotáme. A také, že je výhodnější posilovat obrázek o nás, že jsme pravdomluvní. Děti by měly vidět, že při přestupku hledáme řešení, nápravu, odčinění, ne trest. K tomu pak ani nemusíme mít k dispozici jejich přiznání.
Pokud se nám zdá, že dítě lže často, je velká pravděpodobnost, že jde o nějaký chronický problém v dosavadním přístupu dospělých. Pokud je tento přístup dlouhodobý a systematický, nemůžeme počítat s tím, že dítě při jeho změně okamžitě pochopí, že s námi to je jinak. Vždy bych tedy začal hledat zdroje a podporu lhaní nejprve v rodině. I když ani učitelé leckdy nezůstávají pozadu…
Neměli bychom zapomínat, že lhářem se dítě nerodí, ale je ke lhaní dovedeno vnějšími okolnostmi.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
