Na závěr školního roku se obvykle učitelstvo i žactvo dělí do dvou skupin:
- ti, kteří se těší, že „bude větší klid“,
- ti, kteří se děsí, jaký shon nastane.
Opakovat, nebo do poslední chvíle probírat nové učivo? Naučit něco „napřed“? Přinášíme pár myšlenek a nápadů, jak si se závěrem roku poradit.
1. Opakování je matka moudrosti, nebo otrokářův bič?
Zopakovat si učivo je výhodné pro všechny zúčastněné. Učitel vidí, jak se mu podařilo předat učivo, nakolik si ho děti osvojily. Děti si prověří, jak umí naučené uplatnit. Opakované vystavování podnětům určitě zvyšuje pravděpodobnost, že se něco naučíme. Na druhou stranu, pokud opakujeme do poslední chvíle a žáci nemají šanci učivo využít v reálné situaci, a tak zjistit, „proč se to vlastně učí“ (jak se učitelů často ptají), pak si nejspíše na začátku dalšího školního roku již nebudou pamatovat mnoho.
2. Jakou zvolit formu?
V českém školství každého automaticky napadne písemka, diktát. Určitě ale je řada kreativnějších a pro děti zajímavějších způsobů:
- Zadejte dětem zpracovat plakát, připravit část vyučovací hodiny, použít konkrétně stanovené učivo/oblast v reálné situaci a zdokumentovat to.
- Projektově mohou zpracovat to, co se za celý rok naučili. Jde to v češtině a matematice i jiných předmětech.
- Zároveň je vhodné opakovat menší časové úseky než celý rok/půlrok. Pokud je třeba opakovat učivo za delší čas, může se využít forma open book testu (test s využitím vlastních poznámek nebo učebnic a pracovních sešitů) nebo poskytnout žákům další zdroje informací, ideálně třeba jejich vlastní, dříve zpracované zdroje, ze kterých mohou čerpat.
- K prověřování znalostí je možné sestavit třeba únikovou nebo šifrovací hru na papíře (hra nebo příběh, kdy žáci plní úkoly v předem daném pořadí a postupně se jim tak odhaluje další úkol nebo část řešení).
- Všechny tyto kreativní formy ověřování znalostí mohou děti méně stresovat a především probouzejí autonomii v učení.
Možná si kladete otázku, u jak starých dětí zvolit jakou formu. Zkušenosti z mnoha škol ukazují, že pokud jsou děti vystavovány samostatné práci, vytváření projektů, zpracovávání témat už od první třídy, umí ji využívat, považují to za běžnou součást práce. Náročnější to bude žáků, kteří na tento způsob práce nejsou zvyklí. Zde je v počátku třeba stanovit jasná kritéria hodnocení a se žáky prohovořit, zda jim rozumí.
Před prázdninami už po celém školním roce bývají žáci unaveni, stejně jako učitelé. Není tedy nutné za každou cenu dobrat úplně vše, a ještě něco navíc. Žáci se s každou informací setkávají mnohokrát, takže se jim dostane i později od jiných učitelů. Navíc pod tlakem se neučí dobře a je velká pravděpodobnost, že si informace už nezapamatují.
Na druhou stranu pozor na opakované opakování. Dochází pak k tzv. efektu desenzibilizace, laicky řečeno „otupění“ vůči podnětům. Žáci by pak mohli přestat rozlišovat např. mezi pravidly pravopisu a jen by opakovali nadrilované věty a informace nepřiléhavě.
3. Co tedy na závěr roku? Opakovat, či neopakovat?
Opakujte v průběhu celého roku častěji. Využívejte více forem zážitkové pedagogiky, prvků autonomního vzdělávání, žákům to přinese více informací a vám jiný pohled na proces učení.
Připravila Mgr. et Mgr. Jana Pechancová, psycholožka a speciální pedagožka, která se v DYS-centru Praha věnuje diagnostice dětí, dospívajících i dospělých, dynamické diagnostice, konzultační, poradenské a reedukační práci s klienty.
