Najednou zjistíme, že přestávají fungovat dosavadní vzorce komunikace, kontaktů… Dítě se ani doma nechce nechat obejmout, podstatně méně mluví, odsekává, snadno se uráží, naštve, a na druhé straně je snadno velmi lítostivé. Je mu třináct, čtrnáct, ovšem dnes také jedenáct, dvanáct.
Puberta není nemoc, ani pouhý projev biologického vývoje. Když mi deváťák „vysvětlí nevhodné chování pubertou, tak má jistě pravdu. Přesto si kladu otázku, proč jiný puberťák v podobné situaci reaguje v zásadě velmi přijatelně.
Důležité jsou totiž naše naše předcházející dlouhodobá příprava i reakce na vzniklé kolizní situace.
Je např. důležité, aby už mladší dítě všude tam, kde to je jen trochu možné, mohlo od mala rozhodovat podle svého. Jistě, i s přibývající mírou odpovědnosti. Někdy je zapotřebí dítěti něco nabídnout a pak nějakou dobu počkat. Stane se, že poté naši verzi neodmítne, výjimečně s ní přijde i samo jako s vlastním nápadem. Nepřipomínáme mu příliš, že jde původně o náš návrh.
Nebojme se občas přijít s autoritativním rozhodnutím – jen s tím nesmíme začít až v pubertě, když nám teče do bot. Vše by mělo být maximálně férové a transparentní. Dítě je v té chvíli sice naštvané, ale roky opakování se např. zkracuje doba, po kterou vzdoruje, zvyšuje se pozvolna ochota vnímat naše argumenty i vstřícnost.
To vše se nám v pubertě velmi hodí. Určitě neplatí, že na sílu, kterou uplatňuje dítě/žák, má rodič/učitel zareagovat ještě větší silou, na žákovu neslušnost stejnou mincí. Leckdy musíme přijmout, že události nejdou podle našeho scénáře.
Moudrý dospělý si uvědomuje, že je úplně jedno, jestli budou kalhoty zelené, jak chce dítě, nebo modré podle nás. A barevné vlasy jsou rovněž nepodstatná maličkost.
Zmínil jsem, že je důležitá prevence. Ta spočívá v tom, že dítě vychováváme v důvěře v nás i v sebe. Učitel to má těžší v tom, že dítě si nosí do školy i rodinu. I zde bychom je měli přesvědčovat o tom, že svět není místo, kde všichni čekáme na jeho chybu, abychom je mohli potrestat nebo alespoň zesměšnit, něco mu vyčíst.
A tak jako puberta přišla, tak zase časem sama, a malinko s naší, pomocí přejde. Jen základní škola se toho už obvykle „nedožije„, protože dospívající přejde na střední.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
