Do školy se děti chodí učit, tedy pracovat. My ostatní jim máme vytvářet vhodné podmínky pro to, aby mohly být spokojené a aby se naučily co nejvíc. Na druhou stranu i ony samy k tomu musejí přispívat. Jistě s naší pomocí a někdy i pod naším přátelským nátlakem.
Jsou děti, kterým musíme říct, aby si vyndaly svačinu a najedly se, jinak vše netknuté donesou domů. Samy si nevyndají učebnice, nepřipraví se na další hodinu. Dokonce zapomenou i dojít si na záchod. Zkrátka trochu myslíme za ně. Není třeba se bát, že z nich tak vychováme nesamostatné a na druhých závislé dospělé.
Přestávky slouží a patří dětem. Ovšem zejména k tomu, aby se najedly a napily, došly si na záchod, odpočinuly si, připravily se na další hodinu, popovídaly si se spolužáky. Když jsou pro to podmínky, tak aby se proběhly. Hry na mobilech, sledování krátkých videí je nesmírně zajímavé a přitažlivé, ale ve škole nejde o nejvhodnější formu relaxace. V jistém smyslu jde o podobnou zátěž jako je školní učení – mozek si neodpočine. Reagujeme na to zákazem mobilů ve školách. Osobně toto opatření podporuji.
Jako úplně nejjednodušší vidím nechat vypnutý telefon (nebo v režimu letadlo) v tašce po celé vyučování. Jeho ranní odkládání do zamykatelných skříněk nepodporuji, byť je jistě nejspolehlivější. Počítám s tím, že některé děti budou mít tendenci nařízení porušovat – důsledný dohled všech učitelů časem omezí tento přestupek na minimum. Byl bych v tomto ohledu trpělivý a vytrvalý. Pokud by měl někdo tendenci pravidlo narušovat systematicky, domlouval bych se s ním a jeho rodiči, jak to řešit. Pak by bylo žádoucí, aby nenosil mobil do školy vůbec.
Nemám strach, že děti bez mobilů budou během přestávek nerozhodně postávat a nudit se, že tedy přestávku prolelkují. Je pravda, že někde mohou hrát ping-pong, s hadrákem fotbal na chodbě, v některých školách mohou o velkých přestávkách běhat po dvoře nebo na hřišti, snad hrát i šachy… osobně bych nic moc dalšího nevymýšlel.
Je samozřejmě otázka, co mobily a učitelé. I oni jsou přece v práci. Doporučoval bych proto, aby svými telefony alespoň žáky nedráždili, když už si o přestávce potřebují něco vyřídit.
Zákazem mobilů prý bereme dětem, na co se těší, co je baví. Jenže ve školách snad také neprodáváme sladké či energetické nápoje, sladkosti (junk food), přestože je mají děti rády. Škola by v rozsahu své působnosti měla mj. podporovat vhodný životní styl. Neustálé zírání do mobilů k němu úplně nepatří.
My si někdy hrajeme na psychology, mluvíme o svobodě, o respektu k dítěti, přitom zapomínáme, že v rodině, ve společnosti se všichni přizpůsobujeme. A velmi často je s tím spojen určitý nátlak.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
