Přiměřené (i trochu vyšší) sebevědomí je pro rozvoj dítěte spíše přínosné. Nebojí se příliš nových činností, lépe přijímá i náročnější úkoly, snadněji si řekne o pomoc, neúspěch ho tolik nerozhodí.
Někdy máme starost, aby snad dítě nemělo přehnané sebevědomí, ale toho bych se příliš nebál. Život mu poskytne odpovídající zpětnou vazbu, která většinou docela rychle zkoriguje každou neúměrnost. Ovšem v životě velmi dobře vidíme, že sebevědomí je pro skutečně dobrý výkon někdy podstatnější než faktická dovednost.
Dopady nedostatečného sebevědomí znají starší generace velmi dobře. Byli jsme vychováváni tak, abychom si o sobě moc nemysleli, abychom spíš stáli v koutě a počkali, až si nás někdo všimne. Jenže z toho neplyne nic moc dobrého. Skromnost sice není špatná vlastnost, ale pokud není provázena přiměřenou sebejistotou, sebevědomím, nemůžeme většinou počítat s lepšími výsledky.
Sebevědomí má šanci růst v dlouhodobé pozitivní atmosféře bez strachu a s dobrými výsledky nebo alespoň s viditelnými pokroky. A stejně, i v tomto případě, zažíváme u některých dětí nejistotu, sebepodceňování… Chvála rozhodně není marná, jen by měla být pro dítě z větší části věrohodná. Podstatné tedy je, aby vycházela z reálného úspěchu, dobrých výsledků nebo alespoň ze zlepšení. Jinak nás dítě brzy prokoukne a pochvala pak ztrácí účinek. Na druhé straně se nemusíme bát, že chvála sníží motivaci dítěte k další činnosti a ke zlepšování. Rozhodně se nebojím, že bychom v Česku děti přechválili.
Někdy bychom rádi zvýšili sebevědomí hned nebo co nejrychleji. Jenže musíme počítat s tím, že jde o dlouhodobou záležitost, která vyžaduje naši dlouhodobou trpělivou podporu.
Těsně vedle sebevědomí je sebeúcta. I tu bychom měli posilovat. Kdo si váží sám sebe, některé nepatřičné věci jednoduše neudělá. Ne kvůli druhým, ale kvůli sobě. U dětí je na to ještě trochu brzy, ale aby došlo za pár let ke zvnitřnění pozitivních hodnot, měli bychom s tréninkem začít co nejdřív. Zmiňuji ještě radost a pohodu při učení – nepůsobí sice na sebevědomí přímo, ale rozhodně k němu přispívá.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
