Často od pedagogů slyšíme povzdech, že narůstá počet bezhraničních dětí a že práce s nimi je velmi obtížná. Co by mohlo učitelům (a potažmo dětem) pomoci? O jaké principy se opřít? Zeptali jsme se zkušeného dětského psychologa:
„Bezhraniční“ děti byly vždy. Dnes je jich určitě víc. Nejde rozhodně o výmysl učitelů, protože i možných zdrojů je víc – tedy nejen dřívější „děti ulice“, ale i děti, které mají tak zaměstnané rodiče, že ti na ně nemají čas. Možná poslední skupinu tvoří děti, které jsou „svobodně“ vychovávány programově. Rovněž všeobecně výchovu liberalizujeme.
Podstatné je, že dřív na uvolněné chování měla škola účinné mocenské páky, které dnes pro jejich nevhodnost i neúčinnost nemůže a ani nechce využívat. Nezapomínejme také na to, že neklid, pohyblivost, přehlížení pokynů nemusejí být nutně nevychovanost a „bezhraničnost“, mohou mít i jiné zdroje.
Některé „bezhraniční“ dítě ve škole docela vděčně přijme autoritu učitele, tedy současně jistotu stabilního řádu, srozumitelných pravidel. Jde pro ně o diametrální rozdíl od domácího až chaotického prostředí. Jen to někdy nějakou dobu trvá, než dítě dojde k závěru, že mu učitel nechce ubližovat a že tento přístup není tak hrozný. Hlavně je totiž předvídatelný a poskytuje dítěti jistotu. Jiné na to nepřijde nebo to pokládá za zbytečnou šikanu a pak je „boj“ mezi učiteli a dítětem dlouhodobý.
Podstatné je prosazovat od 1. září první třídy důsledně zásadu: mě úplně nezajímá, jak to je jinde, ale tady platí tato pravidla. Učitel má po celou dobu docházky dětí náročnou a někdy velmi vyčerpávající povinnost prosazovat ve škole řád. Bez něho bude třída fungovat obtížně a rovněž vzdělávací výsledky budou nejisté.
Formy záleží pochopitelně na věku dětí a na dovednostech učitele. Určitě by mezi nimi měla být důslednost spojená s laskavostí a pochopením. A trpělivostí. Je v jeho zájmu, aby zároveň fungoval s úsměvem a humorem. U některých dětí, bez podpory rodičů, to trvá déle, ale jiná cesta není.
Učitel může s lecčím ve výchově doma nesouhlasit, podstatné pro něj ale je, jak dítě funguje ve škole. Jestliže nejsou žádné problémy, dítě je radostné, kooperativní, plní úkoly, může mu být jedno, jak to doma vedou. Jestliže se však vyskytují opakující se problémy, je třeba být ve vztahu k dítěti i rodičům asertivnější.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
