Úzkosti, fobie, panické stavy zřejmě v posledních letech u dětí výrazněji narostly. Není nyní potřeba pátrat po příčinách, část obvykle uváděných (covid, Ukrajina) stejně nemáme možnost ovlivnit.
Základní nedostatek školního i rodičovského přístupu k podobným dětem spočívá v tom, že se snažíme překonat problémy racionálně, nebo dokonce „silou“. Přesvědčujeme dítě, to nic není, určitě to zvládneš, když se budeš trochu snažit, nebuď bábovka, musíš se trochu překonat. Mnohem lepší je spolu to zvládneme.
Další poněkud naivní předpoklad je, že vše je způsobené nevhodnou výchovou, komplikacemi doma, vysedáváním u počítače. Někteří také uvádějí, že dnešní děti nic nevydrží. Neměli bychom si myslet, že se nás děti snaží obalamutit. A že, když jim vyjdeme vstříc, nebudou pak dělat vůbec nic, protože se jen budou vymlouvat. Ani si neumím dostatečně představit, jak takové obavy ochromují život dítěte, jeho výkonnost, vrstevnické vztahy. I jak jsou subjektivně nepříjemné. Na druhé straně jde o normální děti, které leckdy v jen nepatrně upravených a vstřícnějších podmínkách fungují docela obvykle.
Podle mého přesvědčení mají učitelé přistupovat k takovým dětem laskavě, vstřícně, s pochopením. Děti by se měly ve třídě cítit maximálně bezpečně. Nároky je třeba mít, ale když je děti „nedají“, nic se neděje.
A že něco nebudou dělat nebo někam nepojedou (na výlet, školu v přírodě)? Myslím, že jejich vzdělání tím nijak neutrpí. Pak nezbývá než nad neuskutečněnou činností mávnout rukou. Svět se opravdu nezboří!
S dětmi ve třídě doporučuji opakovaně mluvit o obavách, úzkostech, z čeho mají strach. Vycházejme z toho, že opravdu každý se něčeho bojíme. Zůstal bych však u nejběžnějších a tedy obvyklých strachů (tma, injekce, zubař). Nepouštěl bych se do specifičtějších (např. pavouci), protože nikdy nevíme, kdy nějakého chytráka ve třídě napadne, že to vyzkouší v praxi.
Je dobré spolupracovat s rodinou, protože pak něco, co nejde ve škole, lze dohnat doma. Rodiče také mohou mít zkušenosti s něčím, co občas pomůže – talisman, heslo, vitamin, držení za ruku.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
