O tom, že prevence je důležitou součástí školní výuky, není třeba diskutovat. Je mnoho způsobů, jak prevenci uchopit a jak ji provádět. Některé školy si preventivní programy realizují vlastními silami, většinou si ale zvou různé odborníky a spolupracují s nejrůznějšími neziskovými organizacemi. Jak má metodik prevence nebo ředitel školy poznat, že se jedná o nabídku kvalitních programů, které budou působit skutečně preventivně?
Určitě neudělá chybu, když se zamyslí, zda daná nabídka splňuje klíčová kritéria efektivní primární prevence, tak jak jsou stanovena podle platných standardů daných MŠMT. Byla nastavena pro prevenci návykových látek, ale určitě nám poslouží stejně dobře i pro ostatní oblasti prevence.
V praxi to znamená, že by se měl zamyslet nad tím, zda nabízený program/programy splňují následující body:
- Komplexnost a kombinace různých strategií: Působí program nejen na žáky, ale i na další cílové skupiny, jako jsou škola, rodina, vrstevníci, komunita? Dívá se program na celou problematiku celostně, z více stran?
- Kontinuita a systematičnost: Efektivní prevence je vždy dlouhodobá a systematická. Je v programu nějaká návaznost nebo pokračování?
- Cílenost a adekvátnost: Je program přizpůsobený dané věkové skupině? Je forma programu pro dané žáky vhodná?
- Propojení jednotlivých oblastí prevence: Umožňuje program propojit jednotlivá preventivní témata?
- Včasný začátek: Prevence by měla začínat co nejdříve, ideálně již v předškolním věku, aby se mohla účinně formovat osobnostní orientace a postoje dětí.
- Pozitivní orientace: Podporuje program zdravý životní styl a nabízí pozitivní alternativy k rizikovému chování?
- Orientace na změnu chování: Není to jen přednáška poskytující informace? Cílí také na pozitivní změnu chování? Posiluje sociální dovednosti žáků, jejich schopnost odolávat tlaku a vytvářet vlastní zdravé názory a postoje?
- Zapojení vrstevníků: Vrstevníci mají významný vliv na názory a postoje mladých lidí. Jsou v programu nějak zapojeni peeři nebo jejich autentické zkušenosti?
- Denormalizace rizikového chování: Posiluje program v žácích zdravý obraz a zdravé vzorce chování? Pomáhá vytvářet bezpečné klima? Posiluje zdravé normy a hodnoty, oproti těm rizikovým?
- Podpora protektivních faktorů: Ukazuje program žákům, jak se konkrétně chránit před daným rizikovým chováním? Vede je k tomu, jak si mají vytvářet podpůrné prostředí? Kam se obrátit o pomoc?
- Nepoužívání neúčinných prostředků: Není program jen pouhým poskytováním informací bez dalšího kontextu? Jsou poskytované informace ověřené a pravdivé? Má program i prožitkové části? Je v něm prostor pro diskuzi a hledání? Není přehnaně moralizující? Nezastrašuje žáky, nestaví na děsivém zážitku?
A když budete mít po přečtení těchto bodů pocit, že program je s nimi v souladu, pak je to určitě známka, že se jedná o solidního partnera.
Za úvahu stojí také položit si následující praktické otázky:
- Jak funguje komunikace s vybranou organizací? Odpovídají včas, jsou ochotni se sejít a vše vysvětlit?
- Plánuje organizace s dostatečným předstihem?
- Informuje mě jasně o tom, jak program bude probíhat?
- Je organizace certifikovaná? Můžete si to ověřit v tomto seznamu.
A pokud není (možnost certifikace byla v roce 2019 pozastavena), získala např. doporučení nějaké oficiální autority v oblasti prevence, např. Pražského centra primární prevence? Neváhejte se zeptat svého krajského metodika prevence. - Čím je zaručena kvalita a odpovídající vzdělání lektorů? Budeme mít stálého lektora, nebo se lektoři mění? Vede program jeden lektor, či dvojice?
- Dostaneme z programu po jeho skončení písemnou zprávu?
- Nabízí organizace možnost nějaké evaluace účinnosti programu?
- Pomůže mi organizace se získáním dotací na preventivní program?
Ať máte při výběru partnerů pro prevenci šťastnou ruku!
Radu odborníka připravila Ing. Petra Grabačová, školní metodik prevence a poradce pro vztahy a metodik a lektor prevence v Prev-Centrum, z. ú.
