V některých školách je homosexualita pedagogů stále vnímána jako problém – ze strany rodičů, kolegů či vedení. Obstojí však tento postoj v dnešní době? A je lepší být transparentní, nebo v případě vzdělávací instituce zatloukat? Zeptali jsme se psychologa Václava Mertina:
Přestože se leckdy podvědomě bráníme novotám, společnost se bez ohledu na naše individuální mínění proměňuje. A to, co před pár desítkami let představovalo pro nás exotickou, nebo dokonce nepřijatelnou variantu, je dnes tak běžné, že si toho téměř nikdo ani nevšimne. Kdo se dnes zajímá o nemanželské děti, tetování, piercing v různých částech těla, domácí vzdělávání? A třeba, že někdo nejí maso?
Homosexualita je dnes u nás vcelku přijímaná, zejména pak na úrovni výroku: doma ať si dělají, co chtějí, ale při vzdělávání dětí jde o zcela nevhodnou variantu. Podobně zatím není veřejnost příliš vstřícná, když jde o svěření dítěte do péče stejnopohlavnímu páru. Přestože jde o značný pokrok proti minulosti, jde o posun nedostatečný.
Nevím, co si tito kritici představují. Možná v nich ještě trochu přetrvává názor, že jde o nakažlivou chorobu? A navíc, že fyziku, češtinu budou vyučovat tak specifickým způsobem, že svedou děti k homosexualitě? Přitom fakticky je tato orientace podstatná pouze v situaci navazování partnerských vztahů.
Ve vzdělávací instituci jde o specifickou situaci. Učitel a ještě víc ředitel nemohou dát pouze na osobní názor. Musí citlivě vnímat nejen aktuální vědecké poznatky, ale i společenskou situaci a její vývoj. Nemohou také pouze udržovat přítomnost, či dokonce minulost. Připravují děti pro budoucnost a v ní budou mít rovnocenné postavení nejen muži a ženy, ale i další minority.
Hlásáme, že myslíme na prospěch dětí. Jenže samotné děti některé okolnosti vůbec neřeší. Možná v pubertě, když mají problémy s vlastní identitou. Děti/žáci vůbec nemají problémy s homosexuálním učitelem, což my dospělí dlouhosáhle rozebíráme. Pro ně je důležité, jak jsou uspokojovány jejich potřeby, jak se k nim učitel chová, jaké jim poskytuje bezpečí.
A jak poznat, zda a kdy ve škole informaci sdělit, nebo zatloukat? Pokud už takový učitel ve škole je/byl a neměl problémy, je třeba být transparentní. Pokud je ředitel vstřícně nakloněný, pak bych se rovněž bál mnohem méně. Třeba ho podpoří, když se vyskytne nějaký militantní rodič. Utne případné nevhodné vtipkování kolegů. Ve větším sboru alespoň s částí mladších učitelů se zvyšuje pravděpodobnost, že bude bezproblémově přijat.
Osobně jsem zatím pro sdělit informaci při vstupním rozhovoru. Věřím, že za pár let to nikoho nebude zajímat. Zatím ale včasné sdělení ušetří obě strany budoucích zbytečných komplikací. A doufám, že ředitel, který takového učitele přijme, se snad víc cítí povinován chránit ho. Koneckonců i své rozhodnutí.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
