Vážený pane doktore,
obracíme se na Vás s prosbou o radu v souvislosti s komplikovanou situací ve třídním kolektivu. Jedná se o žáka 7. ročníku, který výrazně ovlivňuje skupinu chlapců ve třídě a svým chováním ji manipuluje. Na první pohled působí jeho jednání nenápadně, nicméně při delším pozorování kolektivu je zřejmé, že dokáže ostatní žáky přimět k tomu, aby jednali podle jeho přání (např. jim zakazuje se s někým bavit, navádí je k posměchu některým spolužákům apod.). Přestože jsme jeho chování opakovaně řešili prostřednictvím výchovných opatření a osobních rozhovorů s rodiči, situace se dlouhodobě nemění. Rodiče žáka se cítí dotčení a tvrdí, že se jejich syn ničeho nevhodného nedopouští. Bohužel jeho chování narušuje jinak poměrně dobře fungující kolektiv, v němž se začínají objevovat napětí a konflikty. Někteří spolužáci dokonce zvažují či již realizují přestup na jinou školu. Třídní učitel spolu s metodičkou prevence se třídou pravidelně pracují a snaží se podporovat pozitivní klima. Daří se jim sice řešit jednotlivé situace, avšak po krátkém čase se obdobné problémy znovu objevují. Rádi bychom Vás proto požádali o odborné doporučení, jaké konkrétní kroky bychom mohli podniknout k omezení tohoto manipulativního chování a stabilizaci třídního kolektivu. Děkujeme Vám za Váš čas a ochotu nám pomoci.
Milá paní učitelko.
Manipulátoři jsou i mezi dospělými. Na pracovišti, v rodině. Kdybyste dospělému řekli, že manipuluje, tak by se bránil, že on jen hájí pravdu, zásady, spravedlnost, principy, pořádek. Že nikoho neovlivňuje, aby přijal jeho pohled. Že si každý může dělat, co chce. Dílčí problém je, že jde často o lidi inteligentní, takže leckdy ovlivňují druhé velmi sofistikovaně.
Nejjednodušší je, když se s takovým člověkem vůbec nemusíme stýkat, není na jednom pracovišti, nežijeme s ním v jedné rodině. Nemohl by chlapec chodit někam jinam? Řešení to sice není, pouze pravděpodobně přenesení problémů, ale ptáte se Vy, tak bych rád pomohl právě Vám a Vaší třídě. Nahrával by tomu i postoj rodičů – v jiné škole by se měl chlapec „jistojistě“ lépe.
Určitě jste udělali, co jste mohli. Jenže s některými osobnostními charakteristikami nehneme. Možná by v nové třídě narazil na silnou bariéru, která by byla odolná vůči jeho pokusům. Existuje totiž jediná obrana – silná skupina (v rodině odolný jedinec), která si uvědomí používané mechanismy, nenaskakuje na ně a podobného jedince alespoň mírně vyčlení z kolektivu, případně zatlačí do defenzivy.
Rodičům bych připomněl, že oni se synem ve třídě nejsou, tedy jen těžko proniknou do dění v kolektivu.
základ u něho patrně tvoří konstelace osobnostních charakteristik, patrně nějak přispívá i rodina.
Pokud je manipulátor inteligentní, tak je velmi obtížné s ním pracovat. Patrně ve skutečnost chrání sám sebe. Jsem skeptický k tomu, že by se vám podařilo chlapce „předělat“, zejména když rodiče nejsou příliš vstřícní vůči vašim pohledům. Jedině byste mohli zkusit, jestli by nešlo využít chlapcovy dovednosti ve prospěch třídy – něco na způsob „kozla zahradníkem“.
Nevím, jestli jste tento jev v obecné podobě se třídou opakovaně rozebírali a snažili se posilovat nezávislost žáků. Přece nejde jen o konkrétní situaci, tu ani nemusíte připomínat, ale o něco, s čím se bude muset každý i v dospělosti pravděpodobně občas vypořádávat na pracovišti, v partnerských vztazích.
Myslím, že by to stálo za to.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
