Dnes se dotýkáme velmi citlivého tématu. Kude vede pomyslná hranice mezi velmi přátelským, vřelým a současně absolutně korektním vztahem mezi učitele a žákem a takovým, který už je přes čáru?
Na 1. stupni je některá paní učitelka milována jak kluky, tak dívkami. A bez sebemenšího zpochybňování a podezírání. Jenže my máme na mysli 2. stupeň a zejména střední školu.
Dnes všeobecně podporujeme bližší vztahy mezi učiteli a žáky, větší socioemoční vřelost. Pokládáme je za jeden zdroj vyšší efektivity školství, lepších výsledků žáků i posílení jejich jistoty a bezpečí ve škole. Jsme přesvědčeni, že se naopak zmenšuje prostor pro učitele, kteří jsou chladní, odtažití, nepřístupní. Současně však nadále podporujeme slušnost ve vztazích. Musíme sice dát pozor, abychom nesedli na vějičku hyperkorektnosti, ale je pravda, že zatím máme pořád co dohánět.
Je jednoznačně na učiteli, aby dokázal udržet kontakty se žáky v mezích korektnosti. On je vždy šéf toho, jak budou vztahy se žáky probíhat a jak se vyvinou. Někdy je ovšem tenká hranice mezi velmi přátelským, vřelým a současně absolutně korektním vztahem a takovým, který už je přes míru.
My se někdy bráníme a zaštiťujeme se posláním učitelské profese (řadíme se hned za rodiče), případně prohlášením, že učitel je taky jen člověk, ale on (stejně jako žák, ředitel…) naplňuje ve škole specifickou roli. Jakkoli se mezi sebou jednotliví učitelé i školy liší, rozhodně k jejímu přiměřenému naplnění dnes kromě jiného nepatří nadávky, urážky, výsměch ani intimní kontakty se žáky.
Umím si představit, že na střední škole už může některý kantor ztratit uvědomění této role, setkává se s přitažlivými mladými dospělými, a že na druhé některý žák je velmi vtíravý a manipulativní a objekt svého zájmu nevybíravě obtěžuje.
Pokud zachytíme jakékoliv náznaky bližšího vztahu, s náznakem nepatřičnosti, promluvil bych s učitelem napřímo. Bez velké dramatizace byvh sdělil, z čeho mé stanovisko vychází, připomněl vhodné chování a současně ho požádal spíše o hyperkorektnost ve vztazích se žáky.
Rovněž bych mu sdělil, že bychom se s ním museli rozloučit, kdyby se signály opakovaly. Nevím, co na to právo, ovšem z psychologického i pedagogického hlediska jinou cestu nevidím. Riskujeme sice, že zareaguje přehnaně a bude se chovat ke studentům okatě odtažitě, ale to je snad lepší varianta, než abychom později řešili zásadnější stížnost.
Samozřejmě i ve školách musíme počítat s tím, že se může objevit falešné nařčení. Pomsta kantorovi. Tomu se patrně nedá zabránit ani předejít. Jen potom nesmíme zapomenout učitele co nejveřejněji a opakovaně očistit.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
