Násilí ve společnosti s největší pravděpodobností všeobecně zesiluje. Přičemž ještě výrazně víc než u dospělých nás trápí násilí u dětí a dospívajících. Představujeme si totiž, jak bude asi vypadat společnost, až dnešní děti dospějí. Hledáme a možná i nacházíme příčiny násilí u dětí, ovšem tím to bohužel hasne. Nebudu rozebírat, že děti nám nastavují zrcadlo.
Rodina je uváděna na prvním místě. Jenže na rodinu nemáme a nevytváříme žádné účinné páky. A jestli je máme, tak je rozhodně moc nevyužíváme. Respektujeme svobodu rodičů, jenže po třinácti patnácti letech specifické výchovy už toho příliš nespravíme.
Sítě máme za dalšího spoluviníka, ale horko těžko omezujeme i jen použití mobilů alespoň ve škole. Na všelijaké zákazy jsme alergičtí, jenže když se nám nedaří zatím jinak, tak úřední restrikce mají také své místo. Pravda, dopadnou i na nevinné, ovšem v tomto případě by snad žádná velká škoda nevznikla.
Škola je instituce, kam chodí prakticky všechny děti poměrně dlouhou dobu. Navíc jde o odbornou instituci, která by mohla efektivně přispívat nejen ke zlepšení odolnosti dětí, jejich pozitivnímu přístupu k životu i k lidem, ale i k větší mravnosti. Jenže my ji stále držíme téměř výlučně a tradičně ve vzdělávacím módu, což je jistě téměř v pořádku v případech, kdy rodina funguje velmi dobře. Ovšem i v těchto rodinách možná nepřibývá hrozby agrese vůči vnějšímu světu, ale autoagrese, úzkosti, deprese. Jenže rodin, ve kterých by dítě potřebovalo rozvíjet elementární slušnost, je bezpočet.
Děti do školy většinově nechodí rády, což poněkud omezuje možnosti jejího pozitivního výchovného působení. Malé krůčky děláme, snad už vznikla možnost předmětu osobnostně sociální výchova, jisté naděje vkládáme do posilování psychologické péče ve školách, ovšem k razantnějším krokům nemáme odvahu. A možná úplně nevíme, co bychom měli fakticky dělat.
Osobně jsem přesvědčený, že bychom mnohem víc měli zapracovat na pozitivním přístupu učitelů. Tak aby většina minut vyučování byla spojována s radostí a současně s posilováním mravného přístupu k lidem i k životu.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
