Při úvahách o týrání dítěte v rodině hrozí vždy nebezpečí jedné ze dvou možných chyb:
- Podceníme varovné signály a příliš nebo vůbec nekonáme.
- Nebo naopak uděláme z komára velblouda.
Nevzpomínám, že bych měl jako dítě někdy modřiny od rodičů, ale jinak jsem je měl téměř permanentně. Automaticky se bralo, že jsem k nim přišel při klukovských aktivitách, nikdo tenkrát neuvažoval, že by mi je způsobili rodiče. A i kdyby, tak by to nejspíš nikdo neřešil.
Dnes to může být obráceně. Nejen fakticky (děti jsou více doma a venku tolik alotrií jako my nedělají), ale i ve způsobu uvažování ve společnosti. Větší citlivost k prohřeškům vůči dětem však je jednoznačně správná.
Učitel by měl být nastaven na to, že se násilí může odehrávat dokonce i v nejvzdělanějších a nejkultivovanějších rodinách. Je ovšem pravda, že „jednodušší“ a sociálně slabší rodiče používají tělesné výchovné prostředky častěji.
Pokud zachytí sebemenší signál, měl by okamžitě zesílit diagnostickou aktivitu. Měl by si hodně všímat, víc si povídat se samotným dítětem. Zároveň musí počítat se značnou loajalitou k rodičům i strachem z nich, takže se nic užitečného nemusí dovědět. A zejména, když přímo vyzvídá.
Je žádoucí se bavit i se spolužáky, oni leckdy vědí víc. Důležité je, aby si signálů všímali všichni učitelé (např. při TV), tedy nejen třídní.
Je třeba učit i samotné děti, že nikdo nemá právo je bít. Za žádný přečin. Modřiny nejsou ostuda dítěte, ale toho, kdo je zbil. Sice existuje nepatrné riziko, že si pak dítě bití vymyslí, protože se bude chtít pomstít za nějaký zákaz, v mých očích však tento postup stojí za to, že by se zvýšil počet správně zachycených.
Je třeba jednat i s rodiči. Musíme však dát pozor, aby se naše aktivita neobrátila ještě víc proti dítěti. Jsou rodiče, kteří znovu dítě potrestají, za to, že popsalo ve škole realitu.
A čeho si má učitel všímat, a to nejen kvůli týraným dětem? Dítě se straní ostatních dětí, může být více zaražené, převléká se, aby ho nikdo neviděl, na dotaz po původu modřin, odpovídá nevím, praštil jsem se o stůl… A je dobré, když má učitel informace o změnách v rodině – např. nový partner/ka rodiče.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
