Nedílnou součástí práce vedení školy jsou náslechy (hospitace) ve výuce. Sledovat management školní třídy, didaktické postupy, odbornost i obsahovou stránku vyučovací hodiny je běžná praxe. Někdy je ovšem výhodné zajít se podívat cíleně na výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP).
Ne proto, abychom kolegy přistihli, když chybují, a měli tak argumenty, proč inkluze nefunguje! Hlavním důvodem takových specificky zaměřených hospitací je, že „víc hlav, víc ví“. Jinými slovy: jedním z klíčových předpokladů úspěšné inkluze je spolupráce, pokud možno multidisciplinární, napříč celým týmem školy.
Sdílení nápadů, postřehů, zkušeností i dobré praxe, rozdělení kompetencí při práci se žáky s SVP, občasná asistence ve výuce nebo krátkodobá pedagogická intervence, když je zapotřebí – to vše přispívá k větší osobní pohodě a efektivnějšímu učení žáků, ale také ke klidu na práci a spokojenosti s prací mezi pedagogy.
Čeho si všímat při náslechu zaměřeném na žáky se SVP? Východiskem je, že tito žáci mají nějaké potřeby, které se mohou lišit od ostatních žáků ve třídě. Budou-li náležitě saturovány, zvládnou přiměřeně pracovat:
1. Kde jsou žáci s SVP ve třídě umístěni? Má k nim vyučují vždy snadný přístup? Žáci nemusí sedět v první lavici, ale cesta k nim musí být pro učitele velmi jednoduchá (poblíž uličky, na kraji lavic uspořádaných do „U“ apod.). Potřebují častější individuální pomoc, vyučující se k nim musí snadno dostat, jakmile je zjevné, že potřebují podporu při práci.
2. Hovoříme-li o umístění ve třídě, sedí žák/žáci tak, aby ve svém okolí anebo zorném poli neměli žádné nevhodné ruchy? Moc světa? Málo světla? Nástěnky s obrázky a jinými atraktivními podněty? Spolužáka, který je živější, více hovoří, má také SVP a potřebuje, aby s ním častěji někdo o práci hovořil? Usazení žáků ve třídě je někdy skutečná „alchymie“, ale může být důležitým začátkem kvalitní práce.
3. Jsou informace žákům sdělovány ve formátu, který je srozumitelný i žákům s SVP? Z doporučených podpůrných opatření anebo běžné pedagogické diagnostiky můžeme např. vědět, že někteří nutně potřebují údaje zapsané na tabuli, jinak je neregistrují, nepamatují si je. Jiní potřebují postup ve výuce cíleně vizualizovat, např. i za využití symbolů a značek, které mají vyřazené přímo na lavici, ať vědí, jaká bude sekvence činností ve výuce. Pro jiné je důležité, že vyučující hovoří v jejich bezprostřední blízkosti, jinak neslyší, nevnímají nuance informací. Někdo zase může potřebovat instrukce sdělované stále stejnými slovy, jinak dojde k neporozumění a zmatení – každé parafrázování informací může vyvolat dojem, že jde o nový údaj.
4. Když je žákům zadaná samostatná práce, jde vyučující cíleně zkontrolovat, jak se do práce pouštějí žáci s SVP? Nestačí dotaz, zda všichni pokyny chápou, zda se někdo chce na něco zeptat. Je nutné reálně vidět, že žáci vědí, rozumí, jsou aktivní a pracují na tom, co bylo zadáno. Mnozí žáci s SVP si uvědomují, že se jim některé činnosti daří hůř, nebudou ochotni opakovaně žádat učitele o pomoc, proto že se stydí. Je nutné, aby v tomto ohledu byl vždy aktivní vyučující. Jiní žáci z důvodu obtíží se soustředěním vůbec nemusí postřehnout, že nějaký pokyn k práci zazněl, natož aby registrovali dotaz, zda všemu rozumí.
5. Má vyučující pro žáky s SVP připravené individualizované pracovní anebo studijní materiály, pokud to potřebují? Je nutné o žácích s SVP přemýšlet v době příprav na výuku. Jestliže potřebují zvětšit písmo, musí být materiály v této podobě připravené před začátkem hodiny. Jestliže potřebují pomáhat se zaměřením pozornosti a úkoly mají mít na samostatných arších papíru, ne všechny na jedné stránce, musí to být připravené. Potřebují-li zadání zjednodušit, nebo ho vidět napsané, zatímco ostatním ho diktujeme, pak je třeba ho mít ihned k dispozici. Jinak se tím naruší plynulost výuky.
6. Je ve třídě asistent pedagoga? Má pro něj vyučují připravené srozumitelné pokyny, jak a na čem má se žáky pracovat? Zapojuje ho vyučující aktivně do výuky, kdykoliv potřebuje, aby některému žákovi asistoval?
Toto je jen několik základních okruhů, které si zaslouží pozornost při náslechu u žáků s SVP. Z každé sledované oblasti vyplývá mnoho podnětů pro další práci anebo pro cílené intervence u žáků s SVP. Některé maličkosti (volba slov, usazení ve třídě, blízkost vyučujících u lavice, v níž žáci se SVP sedí, apod.) mohou vést k velkým změnám.
Zkušenosti nám ukazují, že je mnohdy výhodné, když na takové náslechy nechodí jen vedení školy, ale také školní psycholog/žka nebo speciální pedagog/žka – mohou být někdy vyučujícím nápomocnější, mít konkrétnější náměty na práci, nebo mohou v některé další vyučovací hodině přímo přijít pomoc a vyzkoušet s vyučujícími, zda plánovaná změna povede k efektivnější práci ve výuce.
Samostatnou kapitolou může být náslech zaměřený přímo na práci asistenta pedagoga, resp. spolupráci tandemu učitel/ka + asistent/ka.
Připravila doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., školní psycholožka, ředitelka DYS-centra Praha, z. ú., autorka mnoha odborných publikací a odborná garantka časopisu Školní poradenství v praxi.
