Vzhledem k tomu, že za běžné plácnutí nebude správně hrozit žádná sankce, bude ještě dost dlouhou dobu trvat, než dospělí přijmou a snad i pochopí, že tělesné trestání není vhodný výchovný nástroj. Částečně jde o záležitost věku dospělých, mezi mladšími rodiči už dnes je menší procento těch, kteří k výchově dítěte běžně používají tělesné trestání.
Je pravda, že se jen obtížně vypořádáváme s tím, že bychom se měli zbavit tradičního, jednoduchého a v dané chvíli bezprostředně účinného nástroje, kterým je pohlavek nebo plácnutí přes zadek. Jsme na tento způsob zvyklí a nikdo nám přece nebude určovat, jak můžeme a máme své vlastní dítě vychovávat! Možná je v nás také zakořeněno, že jediná alternativa je dlouhé vysvětlování, které ovšem v praxi příliš nefunguje. Ovšem většinou chápeme, že podobně nepřijatelný přístup spočívá v tom, že necháme přestupek bez jakékoliv odezvy.
My se zaměřujeme na to, aby dospělí děti fyzicky netrestali. Jenže jim nenabízíme a neučíme je žádné alternativní účinné nástroje, které by jim pomáhaly řešit přestupky dětí. Zřetelné je to ve škole. Učitelé přibližně sto padesát let nesmí žáky bít či jinak fyzicky trestat a tak léta používáme stále méně funkční, až úplně nefunkční výchovné nástroje, jimiž jsou poznámky, napomenutí, důtky, snížené známky z chování a také, byť v minimální míře, o kus vhodnější pochvaly.
Je ovšem třeba přijmout jako fakt, že dnes je výchova náročná záležitost, kterou nemůžeme vyřešit jednoduše tím, že dítěti jednu flákneme nebo že mu všechno přesvědčivě vysvětlíme.
Některým problémům lze předejít, když jsme s dítětem a uvažujeme za něj, co asi bude následovat. Když už k problému dojde, měli bychom postupovat od nejjednodušších prostředků, kterými jsou mj. důraznější zopakování požadavku, výtka, připomínka, upozornění, co bude následovat, až k tomu, že dítě fyzicky dovedeme ke splnění požadavku nebo mu zabráníme v pokračování přestupku.
Málo používáme přirozené nebo logické následky nevhodných činů, nepracujeme s odčiněním. Někdy úplně stačí převedení v legraci. Nešvar představuje, že někdy problém vlastním přístupem eskalujeme, místo abychom ho mírnili.
Tyto postupy víc používáme, když přijmeme, že dítě je úplně stejná bytost jako my dospělí a my se taky neovlivňujeme fackami. Současně je žádoucí alespoň trochu rozumět psychice dítěte – vnímá nás jen chvilku, rozumí sice všemu, ovšem chová se stejně podle svého.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
