Příloha č. 23 k Metodickému doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže
Před několika týdny MŠMT ČR zveřejnilo na svých webových stránkách přílohu s doporučeními, jak ve školním prostředí reagovat na psychické obtíže u žáků. Vzhledem k nárůstu tohoto typu obtíží po návratu z distanční výuky a mnoha lockdownech i karanténách je to dokument skutečně relevantní.
Jak konstatují sami autoři, učitelé ve škole rozhodně nejsou určení k tomu, aby psychické obtíže diagnostikovali, natož systematicky řešili. Mohou být ale jedni z prvních, kdo si všimnou varovných signálů a změn v chování žáka, mohou patřit mezi ty, kteří upozorní na nutnost podpory žáka, na nutnost akutní intervence, pomohou hledat odborníky, kteří jsou k řešení těchto problémů skutečně kompetentní.
• Přibližně dvě třetiny dokumentu obsahují výčet charakteristik nejčastějších duševních onemocnění s počátkem v dětství anebo dospívání. Jsou zmíněny i mnohé výzkumné studie, které poukazují na danu problematiku.
• V poslední třetině jsou pak informace určené přímo do praxe –čeho si všímat, co je možné ve škole udělat, do čeho se vůbec není namístě pouštět.
Ačkoli kvalitní teorie je základem dobré praxe a informace obsažené v prvních kapitolách jsou důležité, není třeba číst metodiku jako román. Možná se aktuálně budou více hodit informace z posledních kapitol, které je vhodné následně prověřit teoretickými fakty.
Z praxe se osvědčuje při výskytu psychických obtíží a krizí u dětí pracovat v co největším týmu:
• sdílet mezi sebou informace a postřehy,
• společně komunikovat o tom, jak se žák projevuje v různých výukových situacích, u různých vyučujících.
Je žádoucí podpořit žáka co nejrychleji, ale není vhodné reagovat zbrkle. Mimo to společné diskuse v týmu pomohou promyslet, jaká bude vhodná komunikace s žákem i jeho rodinou, kdo do takové komunikace vstoupí (ideálně více než jeden pedagogický pracovník). A rozhodně vždy platí – je-li žák v krizi anebo prožívá psychické obtíže, potřeba učení je zcela upozaděná. Nemá smysl mít očekávání ve smyslu podávání studijních výkonů. Vhodně načasovaná podpora však může ovlivnit další vývoj žáka. I kdyby to znamenalo, že bude muset opakovat ročník nebo strávit více času doma či v nemocnici, je důležité, že ví, že má ve škole podporu a má se kam vrátit.
Připravila doc. PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., školní psycholožka, ředitelka DYS-centra Praha, z. ú., autorka mnoha odborných publikací a odborná garantka časopisu Školní poradenství v praxi.
