„Ti mladí dneska za nic nestojí, nic nevydrží.“
Kdyby dnešní dospělí žili úplně stejný život jako generace dospělých před nimi, bylo by vcelku oprávněné požadovat stejný přístup i od současných dětí. Jenže společnost se proměňuje, dospělí žijí jinak, nemůžeme tedy od dětí očekávat, že budou stejné jako byli před léty v čase dětství a dospívání jejich rodiče nebo prarodiče.
My pak hodnotíme bez většího oprávnění tuto jinakost jako něco špatného, dokonce ohrožující budoucnost společnosti. A navíc vzpomínkový optimismus naše dětství většinou alespoň trošku vylepšuje, takže rozdíly se pak zdají ještě větší. Na druhé straně starší generace musí trochu hudrat. Sníh byl bělejší a bylo ho mnohem víc ve správnou dobu. Děti poslouchaly a musely doma pomáhat. Dnes je všechno horší…
Ale přes všechna možná zkreslení minulosti bych si dovolil tvrdit, že i dnešní dospělí jsou podstatně zhýčkanější, křehčí, méně odolní, zpovykanější…, než byly dřívější generace. Spotřeba psychofarmak systematicky roste i u dospělých. Takže nevím, jestli ve skutečnosti v kritice nastupující generace nekritizují sami sebe. Někdy také jako bychom zapomínali, že jde stále o naše děti, které nastavují zrcadlo nám dospělým.
Dnes jsme navíc všichni mnohem liberálnější než před desítkami let. Doma i ve škole. Současně se mnohem víc o děti bojíme a jsme ochotni podstatně více investovat do přímé péče o ně.
Pro mě to stačí jako podpora názoru, že ani s dnešními mladými a nejmladšími to nebude tak hrozné, jak jsou přesvědčeni někteří škarohlídi.
Jestliže dítě vychováváme strachem, musíme počítat s jiným vývojem než při důsledném a laskavém pozitivním přístupu. Zčásti tento přístup vystihuje slovo respektující. Nikdy to však není tak, že jeden přístup přináší jen pozitivní vyústění, zatímco druhý jen negativní.
Existují další okolnosti, někdy i zanedbatelné, které mohou dítě výrazně ovlivnit. Rovněž bychom měli brát vážně, že pozitivní podpora dítěte má pozitivnější výchovné dopady. Neměli bychom zapomínat na to, že naše negativní očekávání a postoje k dětem-žákům se mají tendenci naplňovat v životě (sebenaplňující předpověď), byť jistě jen dílem. Totéž ovšem platí v pozitivním směru.
Málokdy jsme s to domyslet všechny souvislosti. Takže musím připustit, že patrně občas něco přeženeme v jednom směru a zapomeneme na vyvažování. Nebojím se, život to časem setřese.
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.
